Abstract

Monografie o jednom z vlivných západních filosofických směrů 19. a 20. století probírá především jeho noetickou (pro pragmatismus základní) část, neopomíjí však ani důsledky pragmatistické teorie poznání ve sféře filosofickéantropologie. Nastiňuje historii a sociální podstatu pragmatismu, pojednává o jeho postavení v dějinách filosofie, o jeho vztahu k jiným filosofiím a o jeho pojetí vědomí a poznání. Vlastní tematický střed práce tvoří partie opragmatickém chápání zkušenosti, pravdy a praxe a o souvislostech zkoumaného učení s metodologií vědy. Zájem kritického rozboru, vycházejícího z pozic neschematického marxismu je soustředěn hlavně na W. Jamese, J. Deweyho aF.C.S. Schillera. Původnost pragmatismu spatřuje v tom, jak originálně syntetizuje "empirismus s hlediskem praxe i antropologickým zřetelem".