Abstract

Článek rozvíjí ideu Wittgensteinovy filosofické gramatiky a na příkladě její aplikace v hudbě ukazuje, jak Wittgenstein využívá pojmu "přehledného znázornění" ve vymezení filosofie jako něčeho, co nemůže být smysluplně vyřčeno. The paper elaborates on Wittgenstein’s idea of philosophical grammar by transposing it to the field of music and demonstrating how the concept of “perspicuous representation” can be used in delimiting philosophy as something that cannot be meaningfully said.