Abstract

Studie je pokusem o zhodnocení klasického filosofického pojetí smíchu. Bergson a jeho předchůdci (Hobbes, Stendhal, Baudelaire) jej zvažovali jako výraz a způsob zakoušení nadřazenosti: smích jako výsměch. Ve srovnání s nimi Karel Kosík odkazuje k dalším antropologickým významům. V této studii se poukazuje k rozmanitosti varietních podob tohoto fenoménu a specifickým možnostem estetické distance v těchto případech.