Tato studie pojednává o rané fázi mikroskopického zkoumání přírody, které ve svém díle Micrographia představil Robert Hooke. Vzhledem k obsáhlosti díla se zaměřuje na pasáže, které Hooke věnoval výzkumu hmyzu. Předmětem analýzy je především metodologie Hookova výzkumu: způsob, jakým tento experimentátor využíval mikroskop ke zkoumání mravenců, much, komárů a jiného hmyzu. Dále je pozornost věnována způsobu, jakým Hooke představoval výsledky svého pozorování, tedy popisům a ilustracím hmyzu. A konečně, příspěvek se také pokouší vyložit vybrané záznamy mikroskopických pozorování v Micrographii a (...) objasnit jejich vazbu na filosofickou a náboženskou interpretaci přírody sedmnáctého století. (shrink)

Tato studie se věnuje rané fázi mikroskopického zkoumání přírody Antoni van Leeuwenhoeka, které představil ve své korespondenci členům Royal Society. Studie se zaměřuje na období od navázání styku s Royal Society až do roku 1680, kdy byl Leeuwenhoek zvolen členem společnosti. Z metodologického hlediska studie uplatňuje na Leeuwenhoekovy dopisy členům Royal Society přístup, který představili autoři Steven Shapin a Simon Schaffer v knize Leviathan and the Air-Pump. Pokouší se zjistit, jestli se v Leeuwenhoekových dopisech objevují tři strategie,, které Shapin a (...) Schaffer přisoudili Robertu Boylovi. Studie potvrzuje, že závěry britských autorů platí i pro jiné vědce. (shrink)

Studie pojednává o kritice experimentální vědy v Anglii v 60. a 70. letech 17. století. Text se soustředí na námitky, které proti nové filosofii a vědě pěstované v Royal Society vznesli ve svých dílech Margaret Cavendishová (1623-1673) a Henry Stubbe (1632-1676). Ačkoliv tito autoři kritizovali institucionalizovanou experimentální vědu z různých hledisek, shodovali se v jednom bodě: Cavendishová i Stubbe vyzdvihovali hodnotu, úroveň a relevanci antického vědění ve srovnání s výsledky bádání představitelů Royal Society. Jejich výhrady vůči Royal Society jsou zde (...) systematiky představeny ve třech tematických blocích: epistemologickém, historickém a nábožensko-politickém. Cílem této studie je ukázat, že navzdory prestiži, které se dnes empirická věda těší, nebyla v 17. století nová přírodní filosofie okamžitě a s nadšením přijímána. Zároveň chce doložit, že názory kritiků, které v dnešní době mohou působit bizarně i zpátečnicky, z tehdejšího hlediska dávaly smysl a někdy mohly být i opodstatněné. (shrink)

V této studii se pokouším předložit postoj Margaret Cavendishové (1623-1673) ke zkoumání přírody ve druhé polovině 17. století. Pro tento účel jsem analyzovala především dílo Observations upon Experimental Philosophy (1666), které představuje nejucelenější filosofický výklad přírody této autorky. Prostřednictvím něho postihuji ontologické i epistemologické námitky Cavendishové k charakteru zkoumání přírody členy nově založeného vědeckého společenství – Royal Society. Z tohoto důvodu se zaměřuji rovněž na dílo Micrographia (1665) Roberta Hooka, který pro autorku tuto společnost reprezentuje. Cílem studie není rehabilitovat osobu (...) a dílo Margaret Cavendishové, nýbrž charakterizovat způsob, jímž se pokusila zhodnotit myšlenky nové experimentální, tj. zkušenostní vědy. (shrink)

Studie se zabývá proměnou přístupu k vytváření vědeckých poznatků. Tradiční epistemologie vědy založená na metodě indukce či dedukce představuje abstraktní formálně-logicky strukturovaný a atemporální konstrukt. Ve světle komplexně-systémového přístupu se však tento konstrukt jeví jako nepřátelský vůči snaze pojímat vědu jako dynamický kognitivní systém. Ve studii je hájen právě komplexně-systémový přístup, neboť je schopen obsáhnout nezpochybnitelný sociální a historický rozměr vědy a stejně tak psychologické schopnosti jednotlivců, respektive skupin. Týmová spolupráce je z hlediska stále se zvyšující komplexity vědy zcela nezbytná (...) a běžné statické formální modely vědy nejsou schopny tyto její aspekty reflektovat. (shrink)

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na vznik politicky (...) angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

Ačkoli je Taine znám především jako estetik a historik umění i politiky, zabývá se autorka spíš metodologickým předpokladem Tainova díla, a to jeho pojetím vědy. Ukazuje, že v Tainově díle nacházíme Hegelův vliv, který se však silně mísí s odlesky Comtových názorů, i když v oblasti ontologické lze spatřovat podobnost i s E. Machem. Taine chtěl aplikovat na duchovní vědy metody věd přírodních, i když si byl vědom zásadního rozdílu – nekvantifikovatelnosti v duchovních vědách. Podobnost spočívala ve snaze vysvětlit duchovní (...) díla z jejich skutečných příčin. Ty Taine viděl především v oblasti psychologické. I ona je však pojata nikoli jako introspekce, ale jako věda, která má formulovat zákony a předvídat. Fakta hledá v literárních dokumentech. Zkoumání začíná od jednotlivých faktů, pokračuje přes zobecnění k jejich hlubšímu pochopení a pak se opět k jednotlivinám vrací a pomocí nalezených zákonů je vysvětluje. Konečné příčiny Taine nehledá. V rozboru aplikace tohoto obecného pojetí na dějiny umění a politickou historii se do popředí autorčina zájmu dostává známá Tainova teorie rasy, momentu a prostředí. Rozbor se věnuje především jeho pojetí rasy. Zabývá se i jeho pojetím vztahu mas a velkých osobností. V závěru připomíná reakce dobových i nynějších autorů na Taina.Although Taine is primarily known as an aesthetician and historian of art and politics, the author focuses on the methodology of Taine’s work, particularly on his conception of science. She shows one can trace Hegel’s influence in Taine’s work, which nevertheless mingles with reflections of Comte’s views, even though one can find similarities with E. Mach’s views in ontology. Taine attempted to apply the methodology of natural sciences to spiritual sciences, even though he was aware of a major difference – the unquantifiability in spiritual sciences. This involved an attempt to explain spiritual works on the basis of their real causes, which Taine mainly thought of as psychological. Psychology was not taken as introspection, though, but as a science the goal of which was to formulate laws and predict. Taine sought facts in literary documents. He began his investigation with particular facts, went on to generalize and state laws and then returned to the particular facts to explain them by the discovered laws. Taine did not seek final causes. In analyzing the application of this general approach to the history of art and politics, the author emphasizes Taine’s conception of race, moment and environment. She particularly focuses on the concept of race and also considers the relation of masses and great figures. In the conclusion the author adds the reactions of Taines contemporar­ies and current authors. (shrink)

Článek se zabývá vybranými aspekty dvou známých publikací o mnohosti světů a mimozemském životě, které vyšly na konci 17. století. Jedná se o Entretiens sur la pluralité des mondes Bernarda de Fontenelle a Cosmotheoros Christiaana Huygense. V první části se článek soustředí především na to, jak oba autoři chápou postavení člověka v obydleném a neohraničeném univerzu. Fontenelle a Huygens poskytují ve svých textech přesvědčivé vyvrácení často opakované představy, že idea neohraničeného vesmíru probouzela v novověkých lidech hrůzu a obavy. Ve skutečnosti (...) pro ně neohraničený vesmír znamenal oslavu rozumu, který se dokáže vymanit z geocentrické pověry a antropocentrismu. Současně se v protoosvícenském duchu jednalo i o oslavu vesmírné všudypřítomnosti rozumu. Ve druhé části se článek zabývá tzv. kognitivními vášněmi: zejména strachem, úžasem a zvědavostí. Analýza děl Huygense a Fontenella potvrzuje některé poznatky Lorraine Dastonové a prohlubuje je. Ukazuje se, že na konci 17. století strach i obdiv byly již jednoznačně chápány jako projev nevědomosti a zaostalosti, ačkoliv dříve byly spojovány se zbožností a počátkem filosofování. Proti tomu dříve odsuzovaná zvědavost se stala legitimní, ba dokonce žádoucí vlastností opravdového badatele. (shrink)

Studie analyzuje podmínky a specifika, která vedla k tomu, že v roce 1678 získala na Univerzitě v Padově jako první žena na světě doktorát z filozofie Elena Lucrezia Cornaro Piscopia. Autorka zpřítomňuje širší dobový kontext, který rámcoval tuto výjimečnou událost. Upozorňuje na to, že i navzdory skutečnosti, že univerzity neumožňovaly řádné studium ženám, se Eleně Cornaro získat doktorát podařilo, a to díky souběhu několika okolností, které vytvořily příznivé podmínky pro jeho udělení této ženě. Z nich autorka vyzdvihuje zejména tradici intelektuálních (...) center na renesančních dvorech na území dnešní Itálie, vedených vzdělanými aristokratkami; rozvoj Benátské republiky v 16. a 17. století, který ovlivnil i postavení žen, zejména z aristokratických rodin; tradice aristotelismu na italských univerzitách a otevřený přístup, zejména Univerzity v Padově a v Bologni, ke studiu žen. Hlavní pozornost je věnována rodinnému prostředí, životním osudům a studiu Eleny Cornaro. Na závěr je krátce pojednáno o osudu této ženy v historické paměti, zmíněny jsou další filozofky a vědkyně 17. a 18. století a je nastolena otázka, zda Elena Cornaro napomohla ke změně postoje univerzit ke vzdělání žen. (shrink)

Článek se zabývá pojmem panteismus v období renesance. Ačkoli termín panteismus se objevil až na konci 17. století a později v kontextu tzv. “Pantheismusstreit”, za předchůdce moderního panteistického myšlení byl označen renesanční filosof Giordano Bruno. Následně i Mikuláš Kusánský, a to jakožto pokračovatel myšlení Mistra Eckharta, začal být považován za panteistu. Jak Kusánský, tak Bruno v určitém smyslu obhajovali imanenci božského ve světě, avšak zároveň oba zdůrazňovali rozdíl mezi Bohem a přírodou a připisovali Bohu transcendenci nebo přinejmenším transcendentální aspekty. Toto (...) není v souladu s definicí panteismu v tzv. silném slova smyslu, kdy se tvrdí striktní identita Boha a světa. Zdá se, že pojem renesanční panteismus je konstruktem, který byl vytvořen skrze násilnou aplikaci terminologie osvícenské filosofie na renesanční období. (shrink)

Článek se zabývá některými epistemologickými důsledky, které s sebou přineslo užívání optických přístrojů v 17. století. Jako ilustrativní rámec těchto důsledků jsem zvolil slavný Swiftův román Gulliverovy cesty, který představuje literární a imagina­tivní kontext těchto objevů. V první části se pokouším nastínit důvody nemyslitelnosti užívání optických přístrojů v řecké přírodní filosofii. Také představuji antropologický objev lidské nepodstatnosti v kosmu zapříčiněné teleskopickým pozorováním oblohy. Druhá část se zabývá karteziánským pojetím vnímání a jeho významem pro chápání mikroskopického pozorování. Výsledkem mikroskopické zkušenosti bylo (...) hořké odha­lení neprivilegovaného statutu lidského vnímání světa. Ve třetí části je naznačeno, že moderní optické přístroje chápali novověcí vědci (a po nich i Swift) jako prostředky, které ukazují epistemologickou nepřístupnost skutečné podstaty přírody. Epistemo­logická zdrženlivost raně novověké vědy byla ovšem kompenzována ideou pokroku. Swift, který stál na straně anciens ve slavné querelle, však nepovažoval ideu vědeckého pokroku za přesvědčivé řešení, ačkoliv nemohl odmítnout nové vědecké vidění světa. Nakonec mohl pouze snít o lepší, dávném, utopickém světě věčné moudrosti. (shrink)

Studie se zabývá tím, jak se v českých zemích obráželo bouřlivé období vývoje biologického myšlení od přelomu 19. a 20. století do první světové války, kdy vedle sebe existovaly velmi různé názory na evoluci. Mnohovrstevnatost teoretickou přitom doplňuje i kulturní a vědecká mnohovrstevnatost českých zemí, kde se jednak mísí vlivy německé a české biologie na svých autonomních institucích, a jednak lze spatřovat rozdíly i mezi lokálními centry Prahou a Brnem se svými badatelskými tradicemi a nezávislými vazbami na další centra ve (...) Vídni a evropských univerzitách. Centrem zájmu jsou teoreticky uvažující biologové, kteří buď sami dlouhodobě profilovali české biologické myšlení, anebo na něj měli díky zdejšímu působení přímý vliv. V letech ca 1900–1915 došlo k prvnímu otevřenému a diskutovanému vrcholu v české recepci evolucionismu a před jednoznačnými pozicemi a „velkými teoriemi“ má navrch spíše prostředkování diferencované zahraniční diskuse, podněty vlastní experimentální práce a opatrné očekávání od nového studia variability a dědičnosti. (shrink)

Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro (...) řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

Martin Heidegger svým poukázáním na mathématický charakter novověké vědy vyostřil rozbor její bytnosti prostřednictvím výkladu klíčové části její metody, jež podle něj spočívá v „souvislosti hypotéza-experiment“. V Heideggerově výkladu experimentální charakter novověké vědy znamená předchůdný metafyzický akt logického stanovení obecného porozumění významu „jsoucna“. Heidegger tedy analyzuje čtyři stupně konceptu „zakoušení“, jenž rozlišuje moderní vědu ode všech starších pojetí „vědy“. Ovšem vše, čeho chce Heidegger dosáhnout, je jasné nahlédnutí do podstaty časového charakteru „existence“.

Studie je věnována roz- manitým sociologizujícím, a později přímo i sociologickým způsobům, kterými v minulosti byla a dodnes je věda uchopována. Do sociologie se věda jako výzkumný předmět dostává spolu s osvícenskou ideou pokroku, na kterou v první polovině 19. století navazuje Auguste Comte. Teprve sociologie 20. století se však zbavila „historicismu", kterým byla sociologie nejen Comtova, ale samozřejmě i Marxova určována. Od 30. let minulého století se pak věda stává zvláštním sociologickým tématem, které bude s postupujícím časem nabývat na (...) síle. V samostatné části se pak prof. Petrusek věnuje fenoménem zpochybňování vědy, který spojuje s proměnami samotných našich společností. Svoji studii uzavírá zamyšlením se nad sociologickou metateorií. (shrink)

Ve své práci se autor zamýšlí nad používáním metod exaktních věd v ekonomii. Upozorňuje na problémy dnešních ekonomik vyvolané hospodářskou recesí a nalézá ideje, jimiž bylo dnešní ekonomické uvažování ovlivněno. Pouští se do analýzy racionalistického myšlení 19. století, které stálo za změnou obsahu výrazu "věda" a zamýšlí se nad následky, které to pro budoucí vývoj mělo. Dále analyzuje hloubku ovlivnění ekonomie exaktními vědami a svá zjištění demonstruje na příkladu laureátů Nobelových cen za ekonomii. Zjišťuje, že některé ceny byly uděleny spíše (...) za aplikaci matematických metod a pokusů o kvantifikaci, nežli za skutečnou analýzu lidského jednání. V druhé části práce se autor zamýšlí nad možnostmi vytváření svobodnější a "spravedlivější" společnosti a možnostmi vědců v této oblasti. Analyzuje činnost plánovačů a podstatu liberálního řádu. (shrink)

Cílem této studie je představit základní rámec filozofického díla anglického volnomyšlenkáře Anthonyho Collinse (1676–1729) v kontextu britského osvícenského myšlení konce 17. a první poloviny 18. století. Prostřednictvím analýzy jednotlivých spisů je vyloženo Collinsovo chápání rozumu jako nástroje nepostradatelného nejen v oblasti poznání profánního, ale také divinálního. Studie dále sleduje Collinsovu obhajobu naprosté volnosti myšlení i formy jeho vyjádření. Významný prostor je věnován rovněž autorově filozofii náboženství. Studie dokládá, že Collins nebyl izolovaným myslitelem, ale že ve svém díle těžil jak z (...) předcházející (Spinoza, Herbert z Cherbury a především John Locke), tak i současné filozofické diskuze (zejména John Toland). (shrink)

Vstupní kapitola objasňuje neotickou filosofii 17.-18. století a pojetí člověka. Další výklady sledují na Kantově filosofii zápas noetického konceptu filosofie s metafyzickým konceptem jsoucna, učení prvního filosofa činné.

Disc 1. Life's great questions: Asian perspectives ; The Vedas and Upanishads: the beginning -- Disc 2. Mahavira and Jainism: extreme nonviolence ; The Buddha: the middle way -- Disc 3. The Bhagavad Gita: the way of action ; Confucius: in praise of sage-kings -- Disc 4. Laozi and Daoism: the way of nature ; The Hundred Schools of preimperial China -- Disc 5. Mencius and Xunzi: Confucius's successors ; Sunzi and Han Feizi: strategy and legalism -- Disc 6. Zarathustra (...) and Mani: dualistic religion ; Kautilya and Ashoka: Buddhism and empire -- Disc 7. Ishvarakrishna and Patanjali: Yoga ; Nagarjuna and Vasubandhu: Buddhist theories -- Disc 8. Sima Qian and Ban Zhao: history and women ; Dong Zhongshu and Ge Hong: eclecticism -- Disc 9. Xuanzang and Chinese Buddhism ; Prince Shotoku, Lady Murasaki, Sei Shonagon -- Disc 10. Saicho to Nichiren: Japanese Buddhism ; Shankara, Ramanuja, Madhva: Hindu Vedanta -- Disc 11. Al-Biruni: Islam in India ; Nanak and Sirhindi: Sikhism and Sufism -- Disc 12. Han Yu to Zhu Xi: Neo-Confucianism ; Wang Yangming: The study of heart-mind -- Disc 13. Dogen and Hakuin: Zen Buddhism ; Zeami and Sen no Rikyu: Japanese aesthetics -- Disc 14. Wonhyo to King Sejong: Korean philosophy ; Padmasambhava to Tsongkhapa: Tibetan ideas -- Disc 15. Science and technology in premodern Asia ; Muhammad Iqbal and Rabindranath Tagore -- Disc 16. Mohandas Gandhi: Satyagraha, or soul-force ; Fukuzawa Yukichi and Han Yongun -- Disc 17. Kang Youwei and Hu Shi ; Sun Yat-sen and Mao Zedong -- Disc 18. Modern legacies ; East and West. (shrink)

Machine generated contents note: 1 A Plea for a New History of Philosophy in India -- 2 Towards a Field Theory of Indian Philosophy: -- Suggestions for a New Way of Looking at Indian Philosophy -- II -- 3 Indian Philosophy in the First Millennium A.D.: -- Fact and Fiction -- 4 Where are the Vedas in the First Millennium AD.? -- 5 Vedinta in the First Millennium A.D.: The Case Study -- of a Retrospective Illusion Imposed by th Historiography (...) -- of Indian Philosophy -- III -- 6 Prltftyasamutpada-Does it Say Anything New? -- 7 ilow Anekantika is Anekanta? Some Reflections on the -- Jain Theory of Anekfntavada -- IV -- 8 MTmamsa before JaiminT: Some Problems in the -- Interpretation of Rule in the Indian Tradition -- 9 The MTmamsaka versus Yajfiika: Some Further Problem in -- the Interpretation of Sruti in the Indian Tradition -- 10 Syena yaga: The Achilles Heel of Sruti in Indian Tradition -- 11 Is the Doctrine of Arthavada Compatible with the -- Idea of Srut? -- V -- 12 The Myth of the Prasthana TrayF -- 13 Is "Tattvam asi" The Same Type of Identity Statement as -- "The Morning Star is the Evening Star"? -- 14 Can the Analysis of Adhyasa ever Lead to an -- Advaitic Conclusion? -- 15 Was Acarya Samkara Responsible for the Disappearance -- of Buddhist Philosophy from India? -- VI -- 16 Is Nyaya Realist or Idealist? -- 17 Can Navya Nyaya Analysis Make a Distinction -- between Sense and Reference? -- VII -- 18 Did the GopTs Really Love Krsna?: Some Reflections -- on Bhakti as a Purusartha in the Indian Tradition -- 19 The Vamasrama Syndrome of Indian Sociology -- 20 'Shock-proof, 'Evidence-proof, 'Argument-proof -- World of Sampradayika Scholarship of Indian Philosophy -- 21 Nyaya; Realist or Idealist: Is the Debate Ended, the -- Argument Completed? -- Appendix. (shrink)

Exhaustive study of concept of liberation of soul (Mokṣa) in six systems of Hindu philosophy and other schools.

Reserach work on Hindu doctrines and philosophy.

This paper describes a practice innovation: the addition of formal weekly discussions of patients with prolonged PICU stay to reduce healthcare providers’ moral distress and decrease length of stay for patients with life-threatening illnesses. We evaluated the innovation using a pre/post intervention design measuring provider moral distress and comparing patient outcomes using retrospective historical controls. Physicians and nurses on staff in our pediatric intensive care unit in a quaternary care children's hospital participated in the evaluation. There were 60 patients in (...) the interventional group and 66 patients in the historical control group. We evaluated the impact of weekly meetings to establish goals of care for patients with longer than 10 days length of stay in the ICU for a year. Moral distress was measured intermittently and reported moral distress thermometer scores fluctuated. "Clinical situations" represented the most frequent contributing factor to moral distress. Post intervention, overall moral distress scores, measured on the moral distress scale revised, were lower for respondents in all categories, and on three specific items. Patient outcomes before and after PEACE intervention showed a statistically significant decrease in PRISM indexed LOS, a statistically significant increase in both code status changes DNR, and in-hospital death, with no change in patient 30 or 365 day mortality. The addition of a clinical ethicist and senior intensivist to weekly inter-professional team meetings facilitated difficult conversations regarding realistic goals of care. The study demonstrated that the PEACE intervention had a positive impact on some factors that contribute to moral distress and can shorten PICU length of stay for some patients. (shrink)

Relationships are an integral part of the design of a database. Comparing and integrating relationships from heterogeneous databases requires that the relationships be mapped to each other or to a common classification. Identifying similarities and resolving differences in relationships across large data sources is a resource-intensive task that could benefit greatly from semi-automated approaches. A prerequisite to developing such approaches is a clear understanding of the semantics of relationships used in database design. This research presents a layered ontology for classifying (...) the semantics of relationships. It consists of a core layer that captures the fundamental types of relationships between entities. A middle layer provides the internal context, obtained from entities surrounding the relationship, to interpret the fundamental types. The outer layer allows further interpretation using the external context, that is, the domain in which a relationship is being used. An initial assessment on relationships from a variety of application domains demonstrates that the ontology can be adequate and useful for comparing relationships across databases. (shrink)

Amid the action of the 2013 Super Bowl aired the usual array of high-priced advertisements. Most ads were original. Some were unusual. One regional ad, however, seemed distantly familiar. The 30-second commercial promoted the NJOY King electronic cigarette1 to at least 10 million viewers in several major markets. It featured an attractive male model taking a drag from what looks like a cigarette. He then slowly blows smoke to the tune of Foreigner’s “Feels Like the First Time.” Of course, the (...) “smoke” does not come from burning tobacco. Rather, it is the water vapor produced by an e-cigarette as part of its nicotine delivery process. This, however, was not evident from the imagery. For those watching the broadcast, including thousands of minors, NJOY’s advertisement depicted what tobacco companies have not portrayed on television for decades: a person engaged in smoking behavior. (shrink)