Záměrem textu je představit pojetí základních zákonů evoluce podle Teilharda de Chardin. Konkrétně popisuje tzv. zákony rekurence pro tři vlastnosti, které v evoluci narůstají, což jsou vědomí, personalita a spontaneita (svoboda). U každé z těchto vlastností je provedena extrapolace do budoucnosti, ukazující možnost jejího cílového stavu. Tento postup se kryje s obsahem Teilhardovy tzv. integrální vědy o úloze člověka v evolučním procesu, protože právě člověk je tím, kdo by měl evoluci dovést k završení. Text také krátce nastiňuje hlavní problém (...) Teilhardova díla: Jak může být evoluce založená na procesu samouspořádávání různých systémů včetně člověka chápána zároveň jako směřující ke sjednocení s Bohem a jako jím usměrňovaná. Hlavním cílem textu je ukázat, jakým způsobem se teilhardovské bádání v současnosti rozvíjí, a upozornit na v českém prostředí neznámou literaturu autorů American Teilhard Association.The paper presents conception of main laws of evolution according to Pierre Teilhard de Chardin. Especially explains the laws of the recurrence related to three properties, which increase in evolution, i.e consciousness, personality and spontaneity (freedom). Each this property is extrapolated towards the future, showing its possible final state. This method is in accord with contents of Teilhard´s integral science of human task in evolutionary process, because just human is the one, whose duty is to lead evolution to consummation. This paper further briefly mentions the central problem of Teilhard´s work: How can evolution resting upon the process of self-organisation be understood at the same time as leading to unification with God and managed by him. The main goal of this paper is to demonstrate the current research of Teilhards work and to point out the in Czech Republic unknown bibliografy of authors in The American Teilhard Association. (shrink)

The monograph deals with several fundamental issues of modern evolutionary biology in an accessible form. It focuses mainly on the issue of evolvability and proves that the very ability to evolve is subject to evolution. As the "domestic" theory of frozen evolution notes, the evolution of evolvability is influenced by a number of interesting processes, including, among other things, the accumulation of further invariant elements. It is the ambiguous nature of these processes that may explain the (un) obvious fact that (...) we encounter such diverse products of biological evolution on Earth.--Publisher's website. (shrink)

[From an Evolutionary Point of View: The Concept of Evolution in Contemporary Philosophy].

Některá „opravná“ hnutí dneška uvažují o možnosti vrátit se k původní lidské instinktivitě. Chtějí se tím vymanit ze současné kultury, kterou chápou jako člověka traumatizující. Toto úsilí je možné podrobit kritice pomocí teorie současné nesoučasnosti, teorie plastické a elastické fáze evoluce a teorie koevoluce genů a kultury. Můžeme tak stanovit „elastické synchronie“ v nás (např. pomocí teorie axiální transformace či teorie procesu civilizace), které chápeme jako ustanovené určitou somatizací kulturní evoluce, a „elastické synchronie“ vně nás, které mají povahu (...) kulturních institucí. Napětí mezi lidskou „přirozeností“ a kulturou je tak vždy nutné interpretovat ve smyslu vzájemného působení těchto dvou druhů elastických synchronií. Koncepce „elastické synchronie“ je propojena s obecnou sémiotickou (triadické pojetí znaku) a biosémiotickou teorií. Jsou zvažovány různé způsoby dědičné fixace (somatizace) výsledků kulturního vývoje (koevoluce genů a kultury; vliv kultury na selekci genů; epigenetická fixace; vtištění v raných fázích postnatální ontogeneze) a způsoby jejich sociokulturní institucionalizace. Pojednávají se noetické, sociálně ontologické a individuálně psychologické důsledky takto vzniklých elastických synchronií. Je rozlišen radikální a zmírněný kulturní konstruktivismus. Autor při tom vychází z nominalistického stanoviska. (shrink)

The principle of reflection in biology and psychology.

Studie má za cíl představit strukturu Hayekova evolucionismu. Argumentace postupuje v několika krocích: Východiskem je historicko- systematická expozice způsobu, jakým evoluční teorie ovlivnila Hayekovu filosofii, především s ohledem na periodizaci vývoje jeho myšlení a systematické odlišení explanans a explanandum v rámci jeho teorie vědy. Dále je rozebírán způsob, jakým Hayek rozvíjí svoji metodologii vědy. V této souvislosti je argumentováno ve prospěch teze, že Hayekovo pojetí metodologického dualismu je důsledkem ovlivnění evoluční teorií. Zároveň je evoluční teorie představena jako nástroj vysvětlení, konkrétně (...) pak tzv. vysvětlení vzorce. Následně je představeno Hayekovo pojetí společnosti v kontextu kulturní evoluce. Společnost je interpretována jako řád jednání a je kladen důraz na Hayekovo vnímání společnosti jako řádu vyvíjejícího se společně s lidskou myslí. Na základě těchto předpokladů je v poslední části rozvinuto Hayekovo pojetí mysli. Toto pojetí vychází z konekcionistické pozice. Dále argumentuji proti tradičnímu pohledu na Hayekovu filosofii jako rozvíjení Kantovy filosofie. Závěr rekapituluje základní body Hayekova evolucionismu. (shrink)

Záměrem textu je vyložit pojem komplexity v křesťanské evoluční teorii Teilharda de Chardin. V úvodu je nastíněna Teilhardova metoda pracující s hodnotovým aspektem a rozlišující tři kvality bytí (jednotu, různorodost a intenzitu vztahů), které v evoluci narůstají. Hlavní část článku tvoří pokus o nalezení kritéria komplexity různých celků a organismů na základě těchto tří kvalitativních aspektů. V závěru textu je načrtnuto hlavní teologické téma Teilhardovy teorie: Bohem stanoveným cílem evoluce založené na sebeorganizaci je umožnit kreativitu a svobodu na každé (...) z evolučních rovin, a to v míře podle dosaženého stupně komplexity. Na úrovni noosféry dosahuje svoboda své plnosti a starost o pokračování evoluce, včetně nalezení vlastního jedinečného příspěvku do komplexních celků lidských společenství, se stává vlastním úkolem člověka jako spolupracovníka na tvoření světa. The paper presents the concept of complexity in the Christian evolutionary theory of Teilhard de Chardin. First, the Teilhard’s method is presented, dealing with values and distinguishing three qualities of being (unity, diversity and intensity of relationships) which increase in the evolution. Author then attempts to find criteria of complexity of different systems and living entities, based on the three mentioned qualities. Finally, the main theological topic of Teilhard’s theory is sketched: Evolution is based on self-organization and its goal (determined by God) is to enable creativity and freedom at each evolutionary level according to the level of attained complexity. At the level of noosphere, freedom reaches its fullness; the concern of human being as a co-worker on creation of the world with advancing evolution becomes his main task, including the search for one’s own unique contribution to the complexity of the human systems. (shrink)

O objetivo do artigo é examinar as noções de espontaneidade, criação e auto-engendramento na obra de Bergson, com ênfase na maneira como elas se articulam em Os dados imediatos da consciência e A evolução criadora, destacando as articulações e diferenças entre as duas obras a esse respeito.

Ačkoli pojmy pro vyjádření komplexity v běžném jazyce jsou známy již od antiky, západní způsob přemýšlení o světě je ve své podstatě doménově specifický. Věda se rozdělila do mnoha specifických oblastí a suboblastí, mezi nimiž panovala jen velmi slabá spolupráce. Svět byl nahlížen jako soustava částí na sobě nezávislých, a tedy hierarchicky uspořádaných. Tento přístup je vhodný tehdy, jestliže pracujeme s velmi jednoduchými systémy, kde interakce mezi komponenty nejsou relevantní (jestli takové vůbec existují). Jestliže se ovšem chceme skutečně pokusit porozumět (...) světu kolem nás je nevyhnutelně nutný komplexně systémový přístup. Pojmy jako objekty, struktury, prostředí, emergence, univerzalita, interakce, měřítko nebo evoluce dnes plní články předních odborníků v každé vědecké oblasti.Předkládaná kritická stať má dvě části: deskriptivní, kde se zaměřuji na jednu vybranou esej v rámci každého jednotlivého tématu a kritickou, v níž jedno vybrané téma analyzuji podrobněji. (shrink)

Článek představuje teorii původu lidské morálky od Franse de Waala a zhodnocuje přínos filozofických komentářů od Christine M. Korsgaardové a Mary Midgleyové z hlediska oboru evoluční etiky. Základní struktura de Waalova přístupu je v souladu se sentimentalistickou teorií morálky, která určuje soucítění jako bazální morální cit. V interpretaci vlivné neodarwinistické genocentrické školy dále hraje zásadní roli altruismus. Stoupenci tohoto směru (R. Dawkins, G. C. Williams) nicméně obhajují rozdělení krutého světa přírody a etického světa lidské kultury; distinkce byla Fransem de Waalem (...) nazvána „teorií pozlátka“, neboť vyvolává obraz tenké vrstvy morálky nanesené na sobecké jádro lidské biologické přirozenosti. C. M. Korsgaardová využívá kantovskou etiku, aby ukázala, že zvířata nemohou být počítána za morální, neboť postrádají schopnost normativní autonomie. M. Midgleyová oponuje jak neodarwinistickému, tak kantovskému rozvrhu etiky a ukazuje, že soucítění patří k přirozenosti společensky žijících druhů a že reflektivní uvažování se vztahuje pouze k nejvyššímu patru evoluce morálky. Pozice M. Midgleyové je pro evoluční zkoumání morálky přínosnější než postup C. M. Korsgaardové. This article introduces Frans de Waal’s theory of the origins of human morality and evaluates the merits of the philosophical commentaries of Christine M. Korsgaard and Mary Midgley, and their application to the discipline of evolutionary ethics. The fundamental structure of de Wall’s approach is congruent with the sentimentalist theory of morality which determines sympathy as the most vital moral sentiment. A crucial role is also assigned to altruism in the view of morality in the influential genocentric neo-Darwinian school. However, proponents of this school (R. Dawkins, G. C. Williams) advocate the separation of the cruel world of nature and the ethical world of humane culture; this is dubbed “Veneer Theory” by F. de Waal, since it invokes an image of a thin layer of morality applied to a selfish core of biological human nature. C. M. Korsgaard applies Kantian ethics to argue that animals cannot count as moral because they are not capable of normative self-government. M. Midgley opposes both neo-Darwinism and the Kantian tradition in ethics in arguing that sympathy is a part of any social species’ nature, and that reflective reasoning refers only to the highest peak of moral evolution. It is argued that the position of M. Midgley is ultimately a more fruitful approach to the evolutionary examination of ethics than that proposed by C. M. Korsgaard. (shrink)

Autor se z hlediska marxistické filozofie a metodologie zabývá revolucí v biologii ve vztahu k filozofii, teoretizací současné biologie, problémem biologické evoluce, druhem jako základní jednotkou evoluce, problémy klasifikace v biologii a v závěru klade otázku : "věk biologie" nebo ekologická katastrofa?

A ciência não é livre de valores. Piotr Kropotkin foi um renomado naturalista, bem como o anarquista mais lido do século XX. Meu objetivo neste ensaio é analisar seu pensamento evolutivo, tal como expresso em sua principal obra Apoio Mútuo: um fator de evolução (1902). Eu exponho teses centrais da teoria evolutiva de Kropotkin, situando-as em seu contexto e à luz do conhecimento atual. Basicamente, nosso autor defendia que (1) as espécies não são fixas, isto é, modificam-se ao longo do (...) tempo; (2) essa modificação não segue um plano divino; (3) as espécies possuem um ancestral comum; (4) o ambiente produz e seleciona características vantajosas nos organismos; (5) a “luta pela vida” é mais vantajosa quando os organismos se associam do que quando eles competem entre si; e (6) as vantagens da associação (apoio mútuo) lhe conferem um caráter progressivo na evolução, fornecendo as bases para a ética e para o socialismo anarquista. A natureza cooperativa e progressiva da teoria de Kropotkin oferece um excelente modelo para abordar o papel de valores na ciência. (shrink)

O método axiomático é considerado uma das principais ferramentas para a sistematização do conhecimento. Inaugurado na Grécia antiga, o método axiomático passou por grandes mudanças ao longo da história. Este artigo busca estabelecer as fases de evolução da abordagem axiomática. Divide-se a axiomática em três categorias: concreta, abstrata ou formal. Divide-se em a axiomática três categorias: concreta, abstrata ou formal. Em um segundo momento, o artigo aproxima a utilização do método axiomático na física quântica, através da apresentação informal da axiomática (...) de uma lógica não-reflexiva. Batizada pelo filósofo e lógico brasileiro Newton da Costa como Lógica de Schrödinger, sua motivação encontra-se na posição teórica perante o status ontológico das entidades postuladas pela física quântica, denominada Received View. (shrink)

Recenze: Vojtěch Hladký - Radim Kočandrle - Zděněk Kratochvíl, Evoluce před Darwinem. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2012, 248 s.

Humans are remarkably adaptable, and therefore a successful species. There are many speculative answers to the question of why this is so. One of them represents the cultural intelligence hypothesis, which consid-ers cultural learning skills as the key to human success. This work aims to present the hypothesis of cultural intelligence as a viable alternative to more conventional approaches within the debate about the origin of human intelligence, such as the hypothesis of general and improvisational intelligence. Theirmutual comparison shows that (...) cultural intelligence hypothesis must necessarily work with flexible social learning strategies to describe cultural transmission, thus losing part of its explanatory power. As the theory of metacognitive strategies of social learning by cognitive psychologist Cecilia Heyes shows, there is a way to combine the flexibility of human reasoning with the “stupid” process of cultural selection. (shrink)

Studie se zabývá tím, jak se v českých zemích obráželo bouřlivé období vývoje biologického myšlení od přelomu 19. a 20. století do první světové války, kdy vedle sebe existovaly velmi různé názory na evoluci. Mnohovrstevnatost teoretickou přitom doplňuje i kulturní a vědecká mnohovrstevnatost českých zemí, kde se jednak mísí vlivy německé a české biologie na svých autonomních institucích, a jednak lze spatřovat rozdíly i mezi lokálními centry Prahou a Brnem se svými badatelskými tradicemi a nezávislými vazbami na další centra ve (...) Vídni a evropských univerzitách. Centrem zájmu jsou teoreticky uvažující biologové, kteří buď sami dlouhodobě profilovali české biologické myšlení, anebo na něj měli díky zdejšímu působení přímý vliv. V letech ca 1900–1915 došlo k prvnímu otevřenému a diskutovanému vrcholu v české recepci evolucionismu a před jednoznačnými pozicemi a „velkými teoriemi“ má navrch spíše prostředkování diferencované zahraniční diskuse, podněty vlastní experimentální práce a opatrné očekávání od nového studia variability a dědičnosti. (shrink)

[Darwinism and the Forms of Creationism].