Myšlenkové experimenty jsou populárním argumentačním nástrojem ve vědě i filosofii. Jejich kritika ze strany naturalistických a experimentálních filosofů vedla k vytvoření deflačních a minimalistických koncepcí, které oslabují epistemickou sílu myšlenkových experimentů a smiřují je s empirismem. Cílem článku je ukázat, že tyto pokusy nepřekonávají hlavní problémy, se kterými se myšlenkové experimenty ve filosofii střetávají. Omezená lidská racionalita a představivost znemožňují experimentátorům řešit nereálné scénáře spolehlivým způsobem. Myšlenkové experimenty se ve filosofii používají jinak než ve (...) vědě, protože ty pravé jsou obvykle neuskutečnitelné a uzavřené vůči možnosti empirické falsifikace. Navíc jsou založeny na vadných analogiích a neoprávněně přenášejí důkazní břemeno. Persvazivní úspěšnost myšlenkových experimentů je velmi nízká, a proto nedokáží přispět k řešení filosofických problémů. Závěrem článku je, že nejběžnější druhy myšlenkových experimentů by měly být odstraněny ze souboru filosofických metod. (shrink)

Audiozáznam přednášky proslovené ve Filozofické jednotě na Katedře filozofie dne 26. března 2012.V přednášce se pokouším o velmi základní rozlišení tří funkcí, jež mohou myšlenkové experimenty plnit. Nejprve nabízím liberální definici myšlenkového experimentu, podle níž nejde nutně o výjimečné, nereálné, teoreticky zajímavé, bizarní, imaginární scénáře, nýbrž o celkem běžné představování si situace s kognitivním cílem. Snažím se ukázat, že navzdory své šíři je tato definice přiměřeným zachycením všech podstatných vlastností útvarů, jež intuitivně mezi myšlenkové experimenty počítáme. (...) Stručně se poté věnuji prvnímu významu myšlenkových experimentů: imaginární příklady jsou názornou pomůckou při posilování již získaných přesvědčení. Jejich první význam je didaktický. Druhý možný význam myšlenkových experimentů je předmětem vyhraněných diskusí zejména v posledním dvacetiletí: imaginární příklady jsou zdrojem zdůvodnění. Jejich druhý význam je tedy epistemický. Zatímco je však první, didaktický význam zcela nekontroverzní, epistemický význam myšlenkových experimentů je předmětem mnoha odmítnutí. Myšlenkové experimenty jsou tak často odkázány pouze do role názorných pomůcek bez další hodnoty. Snažím se ukázat, že existuje ještě třetí význam myšlenkových experimentů, význam dialektický. Vhodně použitý myšlenkový experiment může v kritické diskusi sloužit jako „přenašeč důkazního břemene”, tj. dokáže vyvolat argumentační tlak na protistranu. Imaginární scénář může za jistých okolností fungovat jako legitimní argument, aniž bychom však nutně museli předpokládat silný epistemický význam myšlenkových experimentů. Myšlenkové experimenty tak mohou být víc než jen líbivé ornamenty, zároveň ale nejsme zavázáni k obhajobě problematické epistemické teze.klíčová slova: myšlenkový experiment, epistemologie, důkazní břemeno. (shrink)

Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro (...) řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

Studie pojednává o významu a smyslu židovského šabatu pro hospodářskou společnost, která ztrácí vědomí sounáležitosti člověka se světem a přírodou. Myšlenkový potenciál šabatu nabízí jedno z podstatných ozdravných východisek pro odcizení člověka a jeho práce. Filozofické hledání smyslu práce a volného času nachází odpověď v rámcovém pojetí smyslu lidské činnosti, pravidelného odpočinku a hodnoty času. Šabat obsahuje poselství pro vnímání světa jako hodnotného prostoru pro život a odpovědnou práci s perspektivou minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Nicholas of Cusa in De staticis experimentis presents his perspective on the human knowledge of the world through the concept of measurement. Cusanus thinks that humans can measure the world, because the world is constituted by the trinitarian structure “pondus”, “numerus” and “mensura”: an ontological perspective that is also seen in the biblical book of Wisdom 11:21. For this reason in De staticis experimentis Cusanus tries to measure the world through numbers and weights and using a balance. Academic research on (...) Cusanus has identified Augustine of Hippo as the source of this epistemology. In this paper, we will try to ask if Augustine of Hippo should indeed be recognized as a correct source. (shrink)

Abstrakt. Běžně se má za to, že pravidla hrají v rámci myšlení jenom marginální úlohu. Myšlení je přece proces, který je svou podstatou svobodný, ne-mechanický a kreativní – a tudíž nikoli řízený nějakými pravidly. Často se má dokonce za to, že je to právě absence pravidel, která dělá z lidského myšlení to, čím je, a co člověka principiálně odlišuje od stroje. V ostrém kontrastu k tomuto pohledu stojí Wittgensteinův výrok, že vlastně nemůžeme překročit hranice logiky – že nemůžeme myslet tak, (...) aby to bylo s pravidly logiky v rozporu. Jak mohl Wittgenstein tvrdit něco, co zní tak očividně nesmyslně? V přednášce se chci podívat na roli, kterou v rámci myšlení hrají pravidla, z poněkud jiného pohledu, než jak to bývá běžné. Nemyslím, že by existovala nějaká pravidla, která by obecně vedla naše myšlenkové pochody; jsem však přesvědčen, že jistý druh pravidel hraje z hlediska myšlení skutečně klíčovou roli – jsou to ta, která konstituují 'prostor významů', o něž se naše myšlení standardně opírá. (shrink)

We argue that any superluminal theory Tis empirically equivalent to a non-superluminaltheory T★, with thefollowing constraints onT★ : T★ preservesthe spacetime intervals between events as entailedby T, T★ is naturalistic (as longas T is), and all the events which have causesaccording to T also have causes according toT★. Tim Maudlin (1996) definesstandard interpretations of quantum mechanicsas interpretations `according to which there wasa unique set of outcomes in Aspect's laboratory,which outcomes occurred at spacelike separation’, andMaudlin claims that standard interpretations must benon-local (...) in the sense that there are superluminalinfluences. We show (even assuming Aspect's experimentis ideal) that Maudlin's claim is false. (shrink)

Functionalism, the philosophical theory that defines mental states in terms of their causal relations to stimuli, overt behaviour, and other inner mental states, has often been accused of being unable to account for the qualitative character of our experimential states. Many times such objections to functionalism take the form of conceivability arguments. One is asked to imagine situations where organisms who are in a functional state that is claimed to be a particular experience either have the qualitative character of that (...) experience altered or absent altogether. Many of these arguments are surprisingly advanced by materialist philosophers. I argue that if the conceivability arguments were successful against functionalism, then they would be successful against their alternative materialist views as well. So the conceivability arguments alone do not provide a good reason for materialists to abandon functionalism. I further argue that functionalism is best understood to be an empirical theory, and if it is so understood then the conceivability arguments have no force against it at all. A further consequence that emerges is that on an empirical functionalist view, qualia, if real, are properties in the domain of psychology. (shrink)

Problém svobodné vůle je tradičně považován za ryze metafyzický, a tedy neempirický. Díky současnému rozvoji kognitivních věd však narůstá množství argumentů založených na empirických poznatcích. Tento článek podává stručný přehled několika takových poznatků. Na jedné straně jde o výzkumy zabývající se otázkou kauzální potence vědomí a uvědomění si příčin svých akcí. Nejslavnější, avšak patrně nikoli nejvýznamnější, jsou zde bezpochyby experimenty Benjamina Libeta. Na druhé straně jde o zkoumání samotného prožitku svobodné agence. Zda danou akci vnímám jako svoji vlastní, závisí (...) pravděpodobně na prediktivních i postdiktivních faktorech, o čemž svědčí situace, kdy podkladové kognitivní mechanismy selžou a vedou k omylům. Závěrem příspěvku je zamyšlení nad důsledky vědeckých poznatků pro různá pojetí svobodné vůle: libertariánské a kompatibilistické. Argumentuji ve prospěch smysluplnosti kompatibilistické koncepce svobodné vůle, proti které lze vést námitky spíše z pozice psychologie než neurověd. (shrink)

Keď sa ľudia nachádzajú medzi inými, správajú sa viac prosociálne, morálne a štedro. Čo však môže ovplyvniť ich správanie v momente, keď sú sami? Aby sa správali ako medzi inými? Jedna z možností môže byť vyvolať pocit, že sa niekto pozerá. Tento účel môže splniť aj obyčajné zrkadlo. Naše výskumy podporujú vplyv zrkadla na dodržiavanie pravidla na súboroch dospelých a detí. V obidvoch experimentoch prítomnosť zrkadla zvyšovala šancu na dodržiavanie stanoveného pravidla. Ako však niečo tak jednoduché ako zrkadlo môže ovplyvniť (...) správanie? Jeden z prístupov tvrdí, že vizuálny stimul spustí automatickú percepciu „niekto sa pozerá“, aj napriek tomu, že je to iba odraz v zrkadle. Ďalší možný prístup vychádza z predpokladu, že na seba upriamená pozornosť vyvoláva sebauvedomovanie, pričom sa zviditeľňuje prípadný rozpor medzi konaním a štandardom. Porušenie pravidla v takom momente by mohlo ohroziť sebaúctu. V treťom prístupe autori vychádzajú z princípu negatívnej spätnej väzby. Nakoniec by sme radi spomenuli naše experimenty a navrhli ďalšie možnosti skúmania v tejto oblasti. (shrink)

Rozklad imperialistické společnosti a její ideologie provázejí idealistické, náboženské, iracionalistické a konzervativní filosofie. Tento rozklad neprobíhá přímočaře, ale složitě. Rozmanité myšlenkové směry a tendencesevynořujíazanikají, posilují se a oslabují. Jednou z těchto tendencí je personalismus. Slučuje vjedno prvky eklekticismu, přizpůsobivost daným poměrům a konzervativním tendencím, loajalitu k panujícímu řádu, podrobenost individua a náboženství.Na něm může protestantsky věřící občan USA budovat svou koncepci světa.

Heft 1. Der Laie über die Weishelt, von E. Bohnenstädt.--Heft 2. Über den Beryll. von K. Fleischmann.--Heft 3. Drei Schriften vom verborgenen Gott. De Deo abscondito. De quaerendo Deum. De filiatione Dei. Hrsg. von E. Bohnenstaedt.--Heft. 5. Von Gottes Sehen. De visione Dei. Von E. Bohnenstaedt.--Heft 4. Der Laie über Versuche mit der Waage. Idiota de staticis experimentis. Von H. Menzel-Rogner.--Heft 6-7. Sichtung des Alkorans. Cribratio Alkoran. 1. Buch von P. Naumann. 2.-3. Buch von G. Hölscher.--Heft 8. Über den Frieden (...) im Glauben. De pace fidei. Von L. Mohler.--Heft 9. Vom Können-Sein. De possest. Vom Gipfel der Betrachtung. De apice theoriae. Von E. Bohnenstaedt.--Heft 10. Der Laie über den Geist. Idiota de mente. Von M. Honecker und H. Menzel-Rogner.--Heft 11. Die manthematischen Schriften, übers. von J. Hofmann, mit einer Einführung und Anmerkungen versehen von J.E. Hofmann.-- --Heft 13. Vom Globusspiel. De ludo globi, übers. und mit Einführung und Anmerkungen versehen, von G. von Bredow. --Heft. 15. De docta ignorantia. Die belehrte Unwissenheit. Übers. und mit Vorwort und Anmerkungen von P. Wilpert. (2 v.)--Heft. 16. Compendium. Kompendium. Übers. und mit Einleitung und Anmerkungen hrsg. von B. Decker und K. Bormann.--Heft 17. De coniecturis. Mutmassungen. Übers. und mit Einführung und Anmerkungen hrsg. von J. Koch und W. Happ.--[18] Über den Ursprung. De principio. Deutsch mit Einführung von Maria Feigl.--Heft 19. Die höchste Stufe der Betrachtung. Herausgegeben von Hans Gerhard Senger. (shrink)

Jednou z hlavních námitek proti parapsychologii je, že její experimenty nejsou replikovatelné. Z diskuse mezi obhájci a kritiky tohoto oboru však vysvítá, že obě strany chápou požadavek replikace odlišným způsobem. Na základě sporu o parapsychologii lze rozlišit několik typů replikace – statistickou replikaci, krátkodobě a dlouhodobě spolehlivou replikaci, dva typy nezávislé replikace, retrospektivní a prospektivní replikaci. Bez explicitního rozlišování těchto různých kritérií nelze o problému parapsychologie konstruktivně diskutovat.

V práci podává autor přehled názorů na vztah syntaxe a sémantiky v lingvistice anglosaské, polské, sovětské a české, stanoví závěry vyplývající z rozboru uvedených teorií a nastiňuje vlastní koncepci sémantické výstavby věty vruštině, postihující hloubkovou a povrchovou strukturu věty, myšlenkově jazykové obsahy výpovědi, sémantické komponenty věty, syntaktické koreláty sémantických struktur v ruštině a vliv textu na význam věty.

Článek se věnuje srovnání podoby a vývoje sporu o vivisekce v Anglii a českých zemích, s důrazem na propojení protivivisekčního a ženského hnutí. První část textu na pozadí rozvoje medicíny popisuje okolnosti vzniku sporu a cestu, která vedla k přijetí první legislativy regulující experimenty se zvířaty. Druhá část představuje postoj F. P. Cobbeové, která je nejvýraznější ženskou postavu v tomto sporu. Třetí část mapuje situaci v českých zemích a nabízí důvody, které vysvětlují, proč se u nás v dané době (...) organizované protivivisekční hnutí nezformovalo. Autorka tvrdí, že klíčovou roli sehrálo pozitivní vnímání vědců, které pramenilo z jejich zapojení do procesu národního obrození. V poslední části textu jsou pak představeny názory na vivisekci dvou postav českého ženského hnutí na počátku 20. století, P. Moudré a E. Vozábové. Autorka ukazuje, že v dané době argumenty, které líčily experiment v medicíně jako nepotřebnou a neužitečnou metodu bádání, již nemohly být přesvědčivé. (shrink)

In 1720, Willem Jacob ’s Gravesande wrote Physicis elementa mathematica, experimentis confirmata. Sive introductio ad philosophiam Newtonianam. Although he was undoubtedly one of the most important popularizers of Newtonian physics, experimental methodology and epistemology in the 1720s, his empirical claim somehow backfired: in applying tenets of Newtonian methodology, he was ultimately led to validate the Leibnizian principle of the conservation of living forces, contrary to the Newtonians. This conclusion invited a great deal of anger, particularly from Samuel Clarke who, in (...) a volume of the Philosophical Transactions of the Royal Society from 1729, accused ’s Gravesande of having written the book with the aim of “darkening Newton’s philosophy”. In a reply, which ’s Gravesande published as a supplement to his Essay upon a New Theory of the Collision of Bodies, he developed a hybrid methodology that relied upon both experimentation and reason. In my paper, I shall thoroughly analyse this interesting combination. (shrink)

RésuméLa sélection du matériel biologique, sa préparation en vue de ľapplication de diverses techniques?on;investigation de plus en plus sophistiquées ainsi qu'un univers experimental bien déterminé vont contraindre le chercheur à travailler sur un modèle parfois éloigné de son contexte biologique propre. Aussi la signification des résultats obtenus doit être de plus en plus discutée en fonction des limites imposées, non seulement par les techniques, mais également par le modèle même de recherche choisi.SummaryThe selection of the biological material, its preparation for (...) the application of several techniques more and more complex and selected experimental conditions strain the biologist to use biological samples sometimes removed of their environment. The discussion of the results obtained must be done carefully and not only in function of the technical limitations but also in function of the limits due to the experimental material itself.ZusammenfassungDie Auswahl des biologischen Materials, seine Vorbereitung im Hinblick auf die Anwendung auf immer kompliziertere Untersuchungstechniken sowie ein wohlbestimmter Experimentier‐bereich werden den Forscher zwingen, mit einem Modell zu arbeiten, das gelegentlich weit von seinem eigentlichen biologischen Kontext entfernt ist. Deshalb muss die Bedeutung der erhaltenen Ergebnisse immer mehr mit Riicksicht auf die Grenzen diskutiert werden, die nicht allein durch die Techniken, sondern auch durch das Forschungsmodell selbst gesetzt werden. (shrink)

Jednou z důležitých otázek týkajících se svobodné vůle je tzv. otázka kompatibility. Táže se, zda jsou svobodná vůle a morální zodpovědnost slučitelné s platností determinismu. Existuje řada postojů k dané problematice. Na jedné straně se můžeme setkat s inkompatibilismem, který tvrdí, že svobodná vůle a morální zodpovědnost nejsou kompatibilní s kauzálním determinismem (ať již mluvíme o libertariánství či přísném determinismu), na straně druhé máme kompatibilismus, který se sloučením těchto dvou koncepcí nemá problém. Můj zájem je zaměřen pouze na současnou debatu (...) týkající se svobodné vůle, která prozatím nedošla k jednotné odpovědi na danou otázku. Jedním ze způsobů podpory stanovisek (ať již jedné či druhé strany) je odkaz na jejich intuitivnost. Lidské intuice jsou ale empiricky testovatelné, proč tedy tvrzení filosofů neověřit? Tuto otázku si pokládají zástupci poměrně mladého filosofického směru, kterým je experimentální filosofie. Ta ve svém znaku nese hořící křeslo, aby demonstrovala vymezení vůči závěrům získaným skrze čistě apriorní přístup a snahu o empirická přezkoumání dosavadních poznatků filosofie. Za pomoci experimentálních metod se zástupci experimentální filosofie snaží mapovat intuice laiků (tedy nefilosofů), kteří nejsou zatíženi teoretickými závazky jako samotní filosofové, a nedochází tudíž k nechtěnému zkreslení výsledků. Mým cílem je představit výsledky experimentální filosofie ohledně otázky kompatibility. Aby to bylo možné, je nutné se zběžně seznámit se základními odpověďmi na otázku kompatibility. Dále shrnu nejvýznamnější experimenty, které do dané diskuse přispěly. Chci zároveň poukázat, že debata experimentálních filosofů nabrala velice rychle svébytného směru, čímž, dle mého názoru, má potenciál původní diskusi posunout a obohatit. (shrink)