The transition from morality to the morals involves the dissolution of the antagonism of the moral, the overcoming of the antinomy of constant obligation. In his Wissenschaft der Logik, Hegel focuses on the logical defect of endless progress “mostly in its ap­plication to morality“ (RPh, § 268). Pure will and the moral law on the one hand, and nature and empiricality on the other “presuppose each other as fully independent and mutually indifferent“, and thus the opposition is postulated as an (...) axiom, which excludes its overcoming the antagonism. The antagonism “does not dissolve in infinite progress. It is, on the contrary, depicted as unsolved and unsolvable, and thus confirmed“. The result is “the very same antagonism that stood at the beginning“ (RPh, § 269 an.). The progress ad infinitum exhibits itself as antagonism that unjustly points to itself as a solution of what contradicts itself (WdL 5, p. 166). The real overcoming of this antinomy fails; the idea of the Judgment Day solution owes the answer and is only an expression of excessive gentleness towards the world. Antinomies and collisions in moral action in the end separate, which implies the persistence in insuperable antinomy. Another topic would be a detailed exposition of Hegel’s solution proposal. In any case, Hegel sees the naturalness of speculative thought in the necessity to think the ideality of both of the opposing sides, that is, to understand them beforehand as the moment of the concept of moral action, see them as opposing in their moving unity and think them as the transition from morality to the moral action, the morals, in which the antagonism of the moral is not abstractly lost, but elevated, guarded and overcome. (shrink)

Fenomenologie není pouze specifická metoda filosofického zkoumání, ale též svébytná filosofická pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné filosofické nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofie, a to v kontrastu proti dobově populárním filosofickým pozicím, jimiž byly naturalismus a filosofie světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy (...) filosofie skutečně přísně vědeckou filosofií, jež bude filosofií fenomenologickou. (shrink)

Prvi in drugi del predavanja na splošno obravnavata možnosti in meje medkulturnega sporazumevanja. Pri tem se z vidika temeljnih navad in »globokih razpoloženj« razložijo razlike med kulturnimi svetovi ljudi. Iz tega se poraja razlikovanje med razsežnostjo vsakdanje prakse, ki jo lahko dandanes srečamo kjer koli v svetu in v kateri se ne pojavljajo nikakršne načelne težave medkulturnega sporazumevanja, in razsežnostjo, v kateri je treba premagovati takšne težave in v kateri zaradi tega grozi tako imenovani »clash« kultur. Tretji del predavanja (...) poizkuša na posameznih primerih konkretizirati te splošne predhodne razlage, tako da najprej osvetli pomen družine in demokracije v razvoju zahodnjaškega sveta vse tja do novoveškega gospostva principa subjektivitete in mu nasproti postavi pomen družine v vzhodni Aziji. V nadaljevanju se paradigmatično konfrontira vlogo subiectuma, torej »subjekta« v indoevropski gramatiki in zahodnjaški ontologiji z brezsubjektno strukturo japonskih stavkov in njihovim habitualnim ozadjem. Pri tem se pokaže, da je treba pri premagovanju načelnih težav medkulturnega sporazumevanja izbrati drugačno pot, kot jo ubira naturalistično vračanje k nečemu, kar je biološko skupnega vsem ljudem, ali načelno-teoretsko izpeljevanje domnevno univerzalnih norm človekovih pravic.My presentation consists of three sections. In the title of the lecture, the term “understanding” occurs – in German “Verstehen” – which is embedded in the expression “coming to an understanding,” in German “Verständigung,” i.e., an understanding which includes the effort we need in order to achieve it. Accordingly, in the first section of my reflections, I would like to explain by means of a phenomenologically oriented philosophy why such an effort is required at all, i.e., why the agreement between people does not come to be by itself. In the second section, I will concentrate upon the problem of intercultural coming to an understanding. I intend to show why there are still today fundamental obstacles standing in the way of such an understanding. In the third and final section of my reflections, I would like to explicate these principle difficulties, using the intercultural coming to an understanding between the Eastern and Western hemispheres as an example. I will then close my paper with the question how these difficulties might be overcome. (shrink)

Předkládaná stať je obsáhlejší recenzí knihy Terezy Matějčkové Hegelova fenomenologie světa. Zdůrazňuji, že v její interpretaci hraje klíčovou roli pojem vzdělání. Nikoli toliko ve smyslu akumulace vědění, ale ve smyslu zbavování se vědění, které již neodpovídá skutečnosti. V mém čtení pak skrze opakované osvobozování se od starého vědění vstupuje vědomí do světa, nechává za sebou starý „světový řád“ a učí se současně žít na výši přítomnosti. Svět a (každodenní) přítomnost je to, čemu podle Matějčkové učí Hegelova Fenomenologie ducha dostát. Nejen (...) vědomí, ale i čtenář má dostát světu, neboť je rovněž vědomím. Moje základní výhrada či spíše podnět k rozvedení spočívá v tom, že aby tohoto cíle Fenomenologie dosáhla, měl by její interpret vzít v potaz dějiny dvacátého století a ukázat, jak se na nich duch vzdělal a pozvedl je k dějinám ducha. V opačném případě čtenář bude stále rámovat přítomnost pojmy převzatými z minulosti a nebude skutečně moderní. (shrink)