Za razumijevanje i učenje matematike vrlo je važna razvijenost vještine matematičke komunikacije. Cilj vrednovanja matematičke komunikacije je procjena načina korištenja matematičkog jezika, sposobnosti postavljanja pitanja, elaboriranja i argumentiranja vlastitih odgovora, upotrebljavanja i tumačenja matematičkih simbola i čitanja algoritama, sposobnost prelaska iz jednog zapisa (prikaza podataka) u drugi te sposobnost primjene tehnologije. Jedno od pitanja koje se samo nameće je: koje su metode i načini vrednovanja najprimjereniji za procjenu vještina matematičke komunikacije? Cilj ovoga rada je istražiti je li interpretativni (matematički) esej (...) prikladna metoda za vrednovanje vještine matematičke komunikacije. Analiza je pokazala da je esejom moguće ispitati gotovo svaku sastavnicu vještine matematičke komunikacije zbog čega autori navode da je matematički esej prikladna metoda vrednovanja matematičke komunikacije. Dodatno, autori su razvili okvir za vrednovanje matematičkog eseja na pet razina uspješnosti, a pri čemu je poseban naglasak stavljen na aspekt vrednovanja matematičke komunikacije, uzimajući u obzir strukturu i sadržaj samog eseja. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik lze (...) již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

Explikácia patrí medzi kľúčové metódy analytickej filozofie. V tejto práci predstavujem návrh explicitného odlíšenia metódy explikácie od jej výsledku. V nadväznosti na prácu Rudolfa Carnapa sa snažím jeho explikačný projekt rozvinúť. Poukazujem na otvorené problémy Carnapovych kritérií adekvátnej explikácie; ukazujem, v čom sa explikácie od definícií líšia, aká je ich logická forma a ktoré explicitné kroky sú typické pre metódu explikácie. Napokon, približujem dôvody, pre ktoré je možné explikáciu chápať ako reláciu nahradenia medzi významovou charakterizáciou a definíciou určitého druhu.

[The method of doubt in Descartes’ “First Meditation”: Comments on the interpretation of Josef Moural].

The paper depicts the evolution of the conception of the method of analytical description of Czeżowski, one of the most important figures of the Lvov-Warsaw School of Philosophy. It portrays Czeżowski as an author, whose voice on relation between theory and experience, as well as language and empirical reality, can be still considered important and significant. Generally speaking, Czeżowski distinguishes between two kinds of methods: the inductive ones and the no inductive, i.e. the method of analytic description. The results of (...) the former are the base of every further scientific activity, from the empirical sciences to philosophy. The method serves, first of all, to define abstract concepts and to precise scientific terms, what allow next to set and to express relations between them. Its application is an indispensable and essential part of process of building every abstract scientific theory. Despite some similarities between Czeżowski’s method and other methods of conceptual analysis, the former is not subjected to the paradox of analysis, according to the author of the paper. (shrink)

The method of dissoi logoi in Pre-Platonic testimonies The paper analyzes some references to the method of "dissoi logoi" (which is called by Plato "antilogic") in Pre-Platonic testimonies such as Aristophanes’ The Clouds, fragments of Euripides' Antiope and The Phoenicians, and the anonymous work called "Dialexeis" (Dissoi logoi). The analysis of these Pre-platonic sources results in the following conclusions: (1) The method of dissoi logoi was the universal strategy adopted by the sophists to argue on both sides - for and (...) against any thesis. (2) The Sophists are pointed out by all the testimonies as those who invented this method. (3) the same as it is in Plato's dialogues the criticism of the method in these Pre-platonic sources is based on the conviction that the method can be used immorally. (shrink)

Fantastyka naukowa (ang. science fiction, w skrócie - SF) jest często przedstawianajako gatunek literacki dobrze przystosowany do spekulacji filozoficznej. SF i filozofia dzielą zainteresowanie kwestią nieśmiertelności, a ich ujęcia tego tematu można zestawić i porównać. Proponujemy tutaj zarys taksonomii różnych modeli czy wizji nieśmiertelności oferowanych przez filozofów i autorów fantastyki naukowej. Po wskazaniu istotnych rozbieżności między tymi modelami przedstawiamy sugestię, że pewne problemy oraz wątpliwości wysuwane przez pisarzy SF i filozofów wynikają z pomieszania różnych modeli. Mamy nadzieję, że te porównania (...) pokażą wstępnie, w jakim sensie można powiedzieć, że fantastyka naukowa funkcjonuje jako dyskurs filozoficzny. (shrink)

The paper deals with the L.J.Cohen's method of relevant variables, which is supposed to be a reconstruction of idealization in science. The author is going to show that Cohen's method is not a method of idealization, but a certain similar procedure. Nevertheless, the method of relevant variables can be paraphrased as the method of normalization and specification. This paraphrase allows the idealization approach to science better to handle the complexity of empirical research in science.