O Brasil é o país com a maior população católica. A evolução de variáveis socioeconômicas na década de 1990, aí incluindo casamentos, fertilidade, renda, moradia entre outras, revelam que nenhuma mudou tanto quanto a composição religiosa da população brasileira. O Censo é a base de dados mais usada nos estudos no tema, porém, as estatísticas estão hoje paradas no Censo 2000. A Pesquisa de Orçamentos Familiares 2009 – POF/IBGE permite medir a religiosidade brasileira recente detalhando subgrupos religiosos com classificação comparável (...) a do Censo e possibilidade de cruzamentos com uma gama maior de variáveis. Este estudo processa microdados da POF de 2003 e 2009, quando o contexto econômico difere das décadas anteriores, permitindo estudar as relações entre economia e religiosidade num contexto de expansão. Mostramos que: i) há velocidade de queda do catolicismo dez vezes mais rápida do que a observada entre 1872 e 1980, mas similar à dos anos 1990, embora as novas filiações sejam não apenas nos grupos evangélicos pentecostais, mas mais nos protestantes tradicionais; ii) ao contrário dos países europeus mais católicos que vivem contração econômica (PIIGS), as localidades brasileiras mais católicas vivem expansão mais forte que as demais; iii) os brasileiros se mostram na mediana de frequência a cultos religiosos em 150 países; iv) as mulheres, embora mais religiosas que os homens, tornaram-se menos católicas; v) os jovens mostram uma fuga mais acelerada do catolicismo. Palavras-chave: Religião. Economia. Max Weber. Mapa das Religiões no Brasil.Brazil is the country with the biggest Catholic population in the world. The evolution of socio-economic variables during the 1990s such as marriage, fertility, incomes, housing among others, revealed that no other variable changed as much as the religious composition of Brazilian population. Demographic Census is the mostly widely used survey in religious studies. However, these statistics are today only available until 2000. Microdata from national Family Expenditure Surveys (POF/IBGE) allow us to measure the recent Brazilian religious evolution by detailing religious subgroups and also by exploring a richer array of correlated variables. This study processes microdata from POF in 2003 and 2009 when the economic context differs from the previous decades. It allows us to study the relation between economy and religion during a boom. This article aims to show that: i) The speed of the fall in Catholicism in Brazil is two times faster than the one observed in 1990, although similar to the one observed in the 1990s; the destinies of the Catholics however are less the Pentecostal Evangelicals and more the Traditional Protestants. ii) In contrast to major European Catholic countries that are facing a recession, the Brazilian localities with a catholic population have experienced an economic expansion. iii) Brazilians are on the World median in terms of attendance to religious activities. iv) Although females are more religious than males, they are less catholic. v) There is a faster reduction of Catholics among the youth in Brazil. Key words: Religion. Economy. Max Weber. Maps of Religions in Brazil. (shrink)

V tomto článku analyzuji virální video Přemluv bábu, které mělo ambice zasáhnout do voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010. Ke klipu přistupuji z pozice kritické diskurzivní analýzy (CDA), pracuji především s předpoklady, koncepty a analytickými nástroji Normana Fairclougha, který pomáhal CDA rozvíjet a v akademickém poli prosadit. Tvrdím, že klip Přemluv bábu těží z pružnosti, respektive uhýbavosti postmoderního diskurzu, což mohlo smysl jeho výpovědi i její naléhavost spíše oslabit a znečitelnit než podepřít. Demonstruji na příkladech a (...) snažím se identifikovaným ambivalencím porozumět s ohledem na kontext intertextový, interdiskurzivní, situační a socio-politický. (shrink)

Ve své práci se autor zamýšlí nad používáním metod exaktních věd v ekonomii. Upozorňuje na problémy dnešních ekonomik vyvolané hospodářskou recesí a nalézá ideje, jimiž bylo dnešní ekonomické uvažování ovlivněno. Pouští se do analýzy racionalistického myšlení 19. století, které stálo za změnou obsahu výrazu "věda" a zamýšlí se nad následky, které to pro budoucí vývoj mělo. Dále analyzuje hloubku ovlivnění ekonomie exaktními vědami a svá zjištění demonstruje na příkladu laureátů Nobelových cen za ekonomii. Zjišťuje, že některé ceny byly uděleny spíše (...) za aplikaci matematických metod a pokusů o kvantifikaci, nežli za skutečnou analýzu lidského jednání. V druhé části práce se autor zamýšlí nad možnostmi vytváření svobodnější a "spravedlivější" společnosti a možnostmi vědců v této oblasti. Analyzuje činnost plánovačů a podstatu liberálního řádu. (shrink)

Článek se zabývá demystifikací dodnes panující legendy o ikoně světové vědy, nositeli Nobelovy ceny za objev štěpení těžkých jader, chemiku Otto Hahnovi. Desítky let byl považován za vzor německé slušnosti, zodpovědnosti a příklad antinacistického vědce, který nekolaboroval se zločinným režimem na jeho válečné mašinérii. Teprve od devadesátých let 20. století se dostávají k rukám historiků archivní materiály, jež umožňují získat ucelenou představu o Hahnově působení v době nacistického Německa a o jeho aktivním zapojení ve válečném uranovém výzkumu, jehož výsledkem mělo (...) být sestrojení jaderných reaktorů a bomb. (shrink)

Když Bůh stvořil Adama, pošeptal mu do ucha: Ve všech kontextech jednání budeš brát v potaz pravidla, byť by to mělo být jenom pravidlo, že se máš pídit po pravidlech, která bys mohl brát v potaz. Přestaneš-li brát v potaz pravidla, budeš chodit po čtyřech.

Přes rozšířené používání pojmu společné dobro byla mezi antickými a středověkými mysliteli pozoruhodná nejednota o jeho konkrétním obsahu. Někdy bylo společné dobro chápáno jako dobro zúčastněných jednotlivců, jindy jako dobro společenství jako celku. Jakmile politická filozofie začala být stavěna na individualističtějších základech, společné dobro jako pojem ustoupilo do pozadí. Společné dobro by mělo mít dvě vlastnosti: jde o dobro a navíc společné. Dobro však není vnitřní kvalita o sobě, nýbrž subjektivní hodnocení člověka. Zda považujeme určité jednání či situaci za dobré (...) či špatné, záleží na našem hodnocení. Základní vlastností každého hodnocení je jeho subjektivita. Subjektivita v pojetí dobra je hlavním problémem společného dobra. Společné dobro může být společné pouze, když jde o cíl, který je sdílený všemi rozumnými aktéry uvnitř politického společenství. Má-li společné dobro být cílem regulujícím politické úvahy a zdrojem loajality ke společenství, muselo by být všemi sdíleno. To však v praxi je nesmírně obtížné zaručit. Neutrální hlasovací mechanismus, který by rozhodl, co je společné dobro, neexistuje. Společné dobro je příliš vágní pojetí, aby bylo užitečné v politické teorii a praktické politice. Veřejný zájem musí být posuzován partikulárně a lokálně, vždy s ohledem na zvláštní doby a místa. Co vytváří obecný zájem či "společné dobro", nevyplývá z filozofické teorie, ale praxe. Ačkoli společné dobro může být užitečné v politické i církevní rétorice, jeho vědecký smysl je omezený, nebo dokonce nulový. (shrink)

Válka byla po staletí opakovaně podrobována etické a filozofické reflexi a za tu dobu se nahromadilo množství hmatatelných dopadů, které to mělo na její charakter (mj. zákaz některých zbraní a způsobů boje či přijetí dalších limitujících opatření inspirovaných učením o spravedlivé válce). Ne úplně často řešenou otázkou ale zůstává, zdali dlouhodobé vzájemné působení války a filozofie zpětně neovlivnilo i samotnou „vědu o moudrosti“. Patrně neexistuje oblast lidské činnosti, do níž by fenomén války významně nepromluvil, a výjimkou by proto neměla být (...) ani filozofie. Především v oboru politické filozofie (a podoboru známého pod označením spravedlivá válka) lze identifikovat hmatatelný otisk válečného dění v obsahu vůbec těch nejdůležitějších a nejvlivnějších děl této disciplíny od antiky až do současnosti. Cílem příspěvku je upozornit na značně formativní vliv válečných událostí na některé stěžejní myšlenky politické filozofie a v několika konkrétních příkladech prezentovat rozsah vzájemné interakce. (shrink)

Ve své knížce Fenomenologie a kultura slepé skvrny předkládá Ivan Blecha tři eseje, jejichž společným jmenovatelem je konfrontace různých aspektů postmodernistické filosofie s filosofií fenomenologickou. Proti obratu k jazyku a z něj často vyvozovaného pluralismu nebo dokonce relativismu staví Blecha tezi, že svět, ve kterém člověk žije, je determinován způsobem, kterým v kadlubu své intencionální mysli konstituuje věci ze svého bezprostředního prožívání, a že tudíž tento svět není v žádném podstatném slova smyslu ani tvarován jazykem, ani otevřen žádným velkým pluralistickým (...) variacím. V prvním textu, ‘Znak, stopa, fenomén’ se Blecha zamýšlí především nad tím, co nazývá lingvistickou klauzurou (a co je podle něj přesvědčením společným francouzským poststrukturalistům kolem Derridy i americkým postanalytickým filosofům kolem Rortyho), totiž že člověk nemá bezprostřední přístup ke světu, ale jedině k jazyku, takže veškeré poznávání je jenom interpretace. Ve druhém, ‘Kant, pragmatický anti-realismus a Husserlova fenomenologie’ se zabývá tím, do jaké míry je opodstatněné relativistické domýšlení Kanta. V posledním, který je nazván tak jako celá knížka, pak polemizuje především s názory Wolfganga Welsche, které ústí do cílevědomého epistemického pluralismu. Myslím, že ty nejzákladnější otázky, které Blecha ve své knize klade, totiž otázka po nutnosti a mezích plurality a po tom, do jaké míry je nám chápání světa zprostředkováváno jazykem, jsou velice důležité a také velice zajímavé. Blecha se s nimi navíc snaží vypořádat, aniž by se obrnil hantýrkou, která by jeho obranu fenomenologie učinila srozumitelnou zase jenom pro fenomenology; a jeho kniha tím představuje výzvu k zajímavé diskusi. Do filosofů na druhé straně barikády se pouští s odkrytým hledím, a i když je, jak se budu snažit ukázat, sem tam v něčem dezinterpretuje, je jeho kniha ukázku toho, jak by se podle mne s konkurenčními filosofickými směry polemizovat mělo. Co se mi jeví jako dezinterpretace, se objevuje hned na počátku prvního eseje.. (shrink)

Článek spadá do tematické oblasti současných snah o oživení Aristotelovy etické teorie. V užším vymezení jde o téma aktualizace konceptu morálního charakteru (či mravní ctnosti), které je spojováno s využitím poznatků psychologických věd. Zde pak klíčovou pozornost věnuji problému kritérií, podle kterých můžeme posuzovat adekvátnost návrhů na takovou aktualizaci. Vedle běžně respektovaných kritérií interdisciplinarity a empirické a normativní adekvátnosti představuji kritérium funkce, které je ústředním pojmem článku. Cílem článku je formulovat toto kritérium a pro jeho vyjasnění co nejlépe vystihnout funk­ci (...) (zjednodušeně řečeno užitečnost či přínos) Aristotelovy etické teorie. Dále je mým zámě­rem na příkladech představit, jaké důsledky by mělo přijetí tohoto kritéria (tedy zachování či zefektivnění funkce) pro posuzování adekvátnosti návrhů k aktualizaci Aristotelova konceptu morálního charakteru. Za funkci Aristotelovy etické teorie považuji zvyšování naší morální gramotnosti a tvrdím, že tato funkce vyplývá ze stěžejního rysu Aristotelovy práce, z důsledné analýzy a nalezení vzájemných vazeb mezi pojmy, které spojujeme s každodenní morálkou a s prožíváním dob­rého a spokojeného života. Na konkrétních příkladech ukazuji, jak snahy naplnit jiná kritéria adekvátní aktualizace mohou vést k pojmové redukci, zahlcení irelevantními informacemi, nebo jinak narážet na kritérium funkce. Naplnění všech zde představených kritérií ilustruji na analogii dovednosti, kterou jakožto aktualizaci představila Julia Annasová. (shrink)

Pro lidské jednání je důležitý vztah volního a nevolního momentu, svobody a danosti. Ve své práci bych se chtěl zabývat vztahem volního a nevolního momentu v trilogii P. Ricoeura Filosofie vůle (především v jejím prvním dílu). Ricoeur ukazuje odkázanost a propojenost obou momentů ve třech fázích jednání, jimiž je rozhodování, čin a souhlas. Pokud nevolní moment převládne nad volním, propadá člověk zlu. Cílem člověka by mělo být dobro: ovládnutí nevolního momentu vůlí a vztah k druhému člověku. Problematičnost rozdělení světa na (...) dobro a zlo ukazují úvahy F. Nietzscheho v interpretaci P. Kouby. Pro Nietzscheho jsou dobro a zlo nejednoznačné a provázané. Jeho pohled interpretovaný P. Koubou nám ukazuje člověka zcela odkázaného na sebe sama, bez opory v jasném rozdělení světa. Pokusím se důkladněji vyložit Ricoeurův popis volního a nevolního momentu a ukázat, zda a nakolik na něj lze uplatnit Nietzscheho kritiku. Závěrem přiblížím alternativu vůči morálce na jedné straně a relativismu na druhé, kterou ve své interpretaci Nietzscheho nabízí P. Kouba. (shrink)

When the COVID-19 surge hit New York City hospitals, the Division of Medical Ethics at Weill Cornell Medical College, and our affiliated ethics consultation services, faced waves of ethical issues sweeping forward with intensity and urgency. In this article, we describe our experience over an eight-week period (16 March through 10 May 2020), and describe three types of services: clinical ethics consultation (CEC); service practice communications/interventions (SPCI); and organizational ethics advisement (OEA). We tell this narrative through the prism of time, (...) describing the evolution of ethical issues and trends as the pandemic unfolded. We delineate three phases: anticipation and preparation, crisis management, and reflection and adjustment. The first phase focused predominantly on ways to address impending resource shortages and to plan for remote ethics consultation, and CECs focused on code status discussions with surrogates. The second phase was characterized by the dramatic convergence of a rapid increase in the number of critically ill patients, a growing scarcity of resources, and the reassignment/ redeployment of staff outside their specialty areas. The third phase was characterized by the recognition that while the worst of the crisis was waning, its medium- and long-term consequences continued to pose immense challenges. We note that there were times during the crisis that serving in the role of clinical ethics consultant created a sense of dis-ease as novel as the coronavirus itself. In retrospect we learned that our activities far exceeded the familiar terrain of clinical ethics consultation and extended into other spheres of organizational life in novel ways that were unanticipated before this pandemic. To that end, we defined and categorized a middle level of ethics consultation, which we have termed service practice communication intervention (SPCI). This is an underappreciated dimension of the work that ethics consult services are capable of in times of crisis. We believe that the pandemic has revealed the many enduring ways that ethics consultation services can more robustly contribute to the ethical life of their institutions moving forward. (shrink)

Festschrift in honor of V.N. Jha, b. 1946, Indologist; comprises contributed papers on various aspects of Vedic literature and philosophy.

The policy adopted by the Twenty-fifth Congress of the CPSU on raising the quality of work and the effectiveness of social production means that work must be more highly organized and disciplined and that initiative and creative searching must be fostered. "The country sets as its goal enlargement of the real opportunities for citizens to apply their creative powers, abilities, and gifts and for comprehensive development of the individual.".

En el texto se exponen algunas reflexiones sobre la importancia que tiene el rescatar los conocimientos tradicionales de las comunidades rurales, indígenas y campesinas sobre las prácticas agrícolas y alimenticias como recurso y mecanismo para favorecer la seguridad alimnetaria y de esta manera la sustentabilidad comunitaria. Se parte de una revisión bibliográfica sobre el tema, y se exponen casos específicos, como ejemplo, donde la experiencia se ha convertido en una oportunidad de algunas comunidades para hacer valer sus derechos de manejo (...) de la tierra, los procesos que se requieren para la diversidad de cultivos, de su propio sistema de producción y de esta forma mitigar los efectos de la pobreza y consolidad una propuesta alterna para el ejercicio de la soberanía y seguridad alimentaria de las comunidades. (shrink)

Книга выходит к 150-летию со дня смерти первого русского культуролога А. С. Хомякова, актуализации наследия которого посвящены многолетние авторские исследования.

Religious experience differs from the empirical experience of the subject by psychologicality, the transcendental vitality of understanding objective phenomena. The main criterion of a person's religious experience is his belief in the truth of the existing a priori and the interrelations of things and phenomena of the objective and subjective world revealed to him in personal experience. Faith is a sense of the interconnection between the subject and the object, which has an experienced transcendental character. Human experience in this respect (...) acts as a factor in the disclosure of depth and effectiveness: a subject-object relationship accepted on faith: the disclosure of the meaning and directions of its development relative to the object of faith; as a set of acts of self-knowledge in the context of the existence of the object and, only thanks to the object of faith, brought into a whole, meaningful existence. Thus, the self-knowledge of a person depends, first of all, on the choice of an object of faith for him, as the meaning of his development. (shrink)

Money... What are they for a person? Man considers them his property, his wealth, something personal, belonging only to him, than he can dispose of at his discretion. Each person, by virtue of his character, treats money in different ways: the greedy they are hoarding, the stingy over them shake, wasteful is wasted not in measure.

In applied problems mathematics is used as language or as a metalanguage on which metatheories are built, E.G., Mathematical theory of experiment. The structure of pure mathematics is grammar of the language. As opposed to pure mathematics, In applied problems we must keep in mind what underlies the sign system. Optimality criteria-Axioms of applied mathematics-Prove mutually incompatible, They form a mosaic and not mathematical structures which, According to bourbaki, Make mathematics a unified science. One of the peculiarities of applied mathematical (...) language is a variety of dialects: a problem can be presented in terms of various mathematical notions. Another peculiarity is polysemy: a problem can be presented in the framework of one dialect by a set of various models with equal right to exist. The pragmatic sense of distinction between applied and pure mathematics must lead to specific training in each case. (shrink)

In our recent past, at first glance, an ideologically monolithic society was a kind of "collective soul" that envisioned the internal subordination of the individual to the social, collective, existing system of ideologies, stereotypes that were perfected and skillfully introduced into public consciousness - and suddenly this ideological one-dimensionality society collapses and the person is alone with one another.

The target articles on sleep and dreaming are discussed in terms of the concept of search activity integrating different types of behavior, body resistance, REM sleep/dream functions, and the brain catecholamine system. REM sleep may be functionally sufficient or insufficient, depending on the dream scenario, the latter being more important than the physiological manifestation of REM sleep. REM sleep contributes to memory consolidation in the indirect way. [Nielsen; Revonsuo; Solms; Vertes & Eastman].

Russkai︠a︡ t︠erkovʹ i drugie statʹi -- V temnykh religioznykh luchakh.