An experiment was performed to investigate the effects of practice and spacing on retention of Japanese–English vocabulary paired associates. The relative benefit of spacing increased with increased practice and with longer retention intervals. Data were fitted with an activation‐based memory model, which proposes that each time an item is practiced it receives an increment of strength but that these increments decay as a power function of time. The rate of decay for each presentation depended on the activation at the time (...) of the presentation. This mechanism limits long‐term benefits from further practice at higher levels of activation and produces the spacing effect and its observed interactions with practice and retention interval. The model was compared with another model of the spacing effect (Raaijmakers, 2003) and was fit to some results from the literature on spacing and memory. (shrink)

Despite the size and thanks to the rich brown coal reserves, the Czech Republic is one of the leading energy producers in Europe, and the 7th biggest exporter of electricity in the world. However, following the climate change mitigation, the novel energy policy that enhances the reduction of coal mining is about to be implemented. A preliminary material flow analysis of the Czech energy sector was carried out. The data obtained confirmed that this government act would result in a dramatic (...) reduction of revenues from electricity sales. Conversely, increased costs would be necessary in order to modernize nuclear power plants and promote the production of renewable energy. In addition, the economic analysis revealed that the act might be prejudicial to economic relations in Central and Western-European countries as some of them are significantly dependent on the electricity imported from the Czech Republic. Disputes between engineers and politicians were highlighted. The aforementioned interrelations were subsequently analyzed and a conclusion was made stating that global interests should have the highest moral priority. (shrink)

Masarykovy a Brentanovy snahy o překonání Humova skepticismu prostřednictvím počtu pravděpodobnosti lze chápat jako svého druhu "třetí cestu" mezi kantovským apriorismem a kapitulací před subtilními Humovými argumenty. U Masaryka je ono snažení součástí jeho projektu nové induktivní logiky, která (v návaznosti na Leibnize) by měla být logickým základem pro "umění vynalézat" (ars inveniendi). Masaryk akceptuje Humovu koncepci analytických soudů, ale zároveň inklinuje i ke koncepci Adolfa Ficka, v souladu s níž mají věty počtu pravděpodobnosti charakter syntetických soudů a priori; kromě (...) toho odkazuje pozoruhodným způsobem k Bernoulliho zákonu velkých čísel. Masarykovy úvahy vedou k závěru, že zákon velkých čísel zaručuje shodu mezi apriorními tvrzeními počtu pravděpodobnosti a empirickou skutečností, což podle Masaryka vyvrací "tresť" Humova skepticismu, spočívající v tvrzení, že rozum a zkušenost se vylučují. Vzhledem k tomu, že hlavním objektem Humovy kritiky byl pojem kauzality, je však nutno konstatovat, že Masarykovo snažení bylo neúspěšné, neboť žádná aplikace počtu pravděpodobnosti, jenž se zabývá náhodnými jevy, nemůže vést k založení kauzálního zákona (pokud tento zákon zahrnuje také tezi uniformity kauzální determinace). (shrink)

Příspěvek poukazuje na současnou pozici (roli) transdisciplinárního přístupu ve vědě, kdy upozorňuje na potřebu, důvody a význam inter- a transdisciplinární spolupráce napříč humanitními i přírodními vědami. Výklad se opírá o zásadní ideové fundamenty filosofie a metodologie vědy a zasazuje problematiku do širšího kontextu informatizace, respektive takzvané informační společnosti, která vytváří nové (virtuální) světy (jako produkty konstruktivního typu racionality). Dále je představen obecný postup při výzkumu nových fenoménů stavějících na transdisciplinární platformě. Popsaný vývoj v oblasti vědy s sebou nese také změnu (...) přístupu ke vzdělanosti (potřebu změny). Do popředí se v současné době (opět) dostává otázka multioborově vzdělaného člověka. (shrink)

Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla „štěstí" poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně nábo- ženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje české (...) sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology „omezoval" vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, „sociologie vedoucí ke štěstí" nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projek- tech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu. (shrink)

It was Hume's concept of knowledge that marked Masaryk's philosophy more than influential Kant. Masaryk devoted Hume his inaugural lecture The Probability Calculus and Hume's Scepticism at Prague University in 1882. He tried to face his scepticism concerning causation and induction by a formula P = n: or P = : where P means the increasing probability that an event that had happened n times in the past will happen again. Hume stresses that there is an essential difference between probability (...) and certainty, and we have no logical reason to presuppose that the past experience is legitimate for expectation that the future will resemble to the past. Only our belief, not knowledge, leads us to that. Although Masaryk did not accept Hume's scepticism, he had deep understanding for his way of thinking. Reflection of Hume's influence on Masaryk in Czech philosophy is unsatisfactory, which is stated in this article. (shrink)

Ästhetik und Humanität sind in Arendts Werk eng miteinander verknüpft: Die Ausbildung einer ästhetischen (Denk-)Haltung impliziert eine Cultura Animi, die das Denken für den öffentlichen Raum vorbereitet. Wesentlich an der Kultivierung des Geistes ist die Ausbildung des Geschmacks. Überraschender Weise liest Arendt die Kritik der Urteilskraft als Referenztheorie und findet dort Kants 'wahre' politische Theorie vor: Der Geschmack als Inbegriff der Humanitas avanciert bei ihr zur conditio sine qua non des Politischen. Er ermöglicht es, Menschen qua ästhetischer Haltung als 'Zweck-in-sich-selbst' (...) zu betrachten. Jennifer Pavliks Studie legt in eindringlicher Weise dar, wie Hannah Arendts Werk das Ästhetische als Inbegriff des Politischen versteht. (shrink)

A revived figure of teenage Albert Einstein is confronted at the threshold of the second millennium with a problem of a graphical likeness of the Lambert W function-based cosmological equations to a logarithmic-exponential discontinuous function that he has just plotted. To puzzle the issue out his mind is put onto an imaginary mathematical-philosophical-physical trail ride around the Universe. Euler’s identity that he invited to ride pillion on his Pegasus of Imagination spanks the cavalier’s horse to carry him on wings of (...) Leibniz’ zero-nothingness unity-infiniteness array towards a non-Euclidean landscape of novel cosmological equations – which describe behaviour of principal cosmological parameters as an exclusive function of the scale factor. Zero, unity, p, and Euler’s number become in the rider’s eyes a quaternion of linesmen – and the imaginary unit the one who as a chief referee opens and controls on the space-time playground a collective mass-energy game. And while the young cavalier observes from a horseback of his mount that within the playground expansion the cosmic match is running into the order of timelessness and spacelessness the Universe with all of its ever existing forms and events, thoughts and memories, unveils to him its all-encompassing face of eternity and immortality attributable to God. (shrink)

Poté, co je ve studii podán obraz Humovy osobnosti na pozadí jeho doby, jsou v ní rozvíjeny následující teze: I. Smyslem a cílem veškerého Humova filosofování (zejména jeho popření ontologického statusu kategorií substance a kauzality a jeho teorie mravních citů) je připravit půdu pro skeptickou destrukci veškerých tvrzení týkajících se existence a přirozenosti Boží a pro zdůvodnění pojetí, v souladu s nímž může člověk žít mravně bezúhonným životem i bez jakékoliv opory v náboženském transcendentnu. II. Všechny silně nekonsistentní momenty Humovy (...) filosofie jsou sjednoceny (obvykle perfidně utajovaným) účelem, jímž je vyvrátit náboženství z kořene; právě z onoho vrcholného bodu "syntézy" lze uchopit jejich smysl a - zároveň také jinak neuchopitelnou jednotu Humovy filosofie. III. Popření ontologického statutu kategorie substance traktované v kontextu řešení problematiky teleologického důkazu Boží existence, rezultuje u Huma (takřka s železnou logikou) v anticipační nástin fundamentálních myšlenek evolučního přístupu a teorie samoorganizace, které s velkou pravděpodobností přímo ovlivnily pojetí Charlese Darwina. (shrink)

A survey is presented showing an above-average performance by candidates of several Central/Eastern European countries in the world-wide competition for the Alexander von Humboldt fellowships in the period before 1989, in spite of various administrative obstacles imposed by their countries. The success rate can be linked to the traditionally relatively high level of educational standards there. The administrative obstacles are illustrated by taking the former Czechoslovakia as an example, and also by way of a personal case study.

Recenze knihy:Matti Eklund, Choosing Normative Concepts. Oxford University Press, 2017, 224 s.

This article investigates whether editorial board members of selected economic journals publish their research papers in their ‘own’ journal. Journals were selected from the Journal Citation Report® from the categories Business; Business, Finance; and Economics. Only research articles published between 2012 and 2015 were included in the analysis. We recorded ratios concerning the share of articles authored by editorial board members, the share of editorial board members publishing in their own journals and ratios representing their publication output. The average share (...) of articles authored by editorial board members ranges from 0.6 to 17.5%. The average share of editorial board members publishing in their own journals ranges from 5.6 to 24.4%. Considering only editorial board members publishing in their own journals, the share of their articles in their journals ranges from 8.2 to 71.4%. While the share of board members publishing only in their own journals, to the number of board members publishing in their own journals, the ratio in a quarter of journals is equal to zero, with a maximum reach of 85.7%. All observed ratios are significantly positively correlated with the gap between impact factor and impact factor without Journal Self Cites; and negatively correlated with the Article Influence Score. A cluster of journals in which a high proportion of editorial board members publish and simultaneously these members publish in their own journal at a high rate was identified. (shrink)

El Banquete de Platón escenifica una subversión lúdica de la paiderastía por parte de la philosophía a través de sucesivos discursos interconectados. Fedro y Agatón elogian a Érōs como un dios que preside las relaciones homoeróticas, ya sea en la guerra o en la paz. Pausanias y Erixímaco distinguen entre dos Érōtes, ansiosos por supervisar estas comunidades pederásticas e incluso la armonía cósmica. Pero Aristófanes subvierte su perspectiva al introducir al Andrógino, una combinación de hombre y mujer, el cual, siendo (...) expuesto por Sócrates-Diotima, dará finalmente a luz al Érōs-Daímōn. Solo él nos asegurará una verdadera comunidad humana al permitirnos una verdadera comunión con lo divino, como atestigua el elogio final de Alcibíades a Sócrates. (shrink)

This chapter contains sections titled: The Term “Philosophy of History” The Terms “Philosophy” and “History” Historiographical Production Critical Theory of Historiography vs. Substantive Philosophy of History The Meaning and Function of History The Evolution of Substantive Philosophies of History The Poetics of the Substantive Philosophy of History The Arrival of the Philosophy of Historiography References Further Reading.

Plutarch’s Dialogue on Love (Erōtikos), certainly one of his most sublime and intriguing masterpieces, has for a long time puzzled many readers and commentators, concerning both its attitude towards Plato and its precise political and metaphysical scope. At a first level, some have argued that the main theme of the dialogue, from beginning to end, is the praise of conjugal love, and that Plutarch’s revolutionary conception of marriage departs from Plato’s one. At a second level, some have objected that the (...) main point is rather the central praise of the god of Love, which ensures the possibility for true human love, by rekindling the Thespian tradition of the Erōtideia. As regards politics and religion, Plutarch seems therefore to distance himself from Plato. Still, at a third level, many have noticed the great literary and philosophical debt of the Chaeronean towards his acknowledged model, for the dialogue is constantly borrowing from the Symposium and the Phaedrus. Whilst the reference to the latter is clearer, the influence of the former is much more problematic. All scholars have then struggled with the extraordinary absence in the text of the well‑known Erōs‑Daimōn, especially since Plutarch makes direct use of and explicit allusions to Diotima’s speech. How can we plainly explain such an enigmatic absence? And does it necessarily mean any departure from the essence of Platonic philosophy? We propose an entirely new reading of the Dialogue on Love based upon the general hypothesis that it dramatically and symbolically represents the birth through the text of the Erōs‑Daimōn. The whole dialogue reveals itself as being a staging of the locus classicus of Plato’s Symposium, the familial triad Plutarch‑Timoxena‑Autoboulos reflecting the philosophical triad Socrates‑Diotima‑Erōs‑Daimōn, which is further supported by the harmonization of the Egyptian triad Osiris‑Isis‑Horus with the Platonic triad Poros‑Penia‑Erōs in the Isis and Osiris. Thus, the birth of the philosophical love in the soul of the reader is finally happening. (shrink)

Článek se zabývá kritickým rozborem hlavních metod zkoumání rakouské ekonomické školy. Nejprve je pozornost věnována metodologickému individualismu a subjektivismu a možných problémů, které jsou spojeny s jejich plně konzistentním uplatňováním. Dále je vysvětlena neoprávněnost kritiky ekonomie hlavního proudu rakouskou školou z hlediska praxeologického zákona. Poslední kapitola se věnuje kritice axiomatického chápání racionality jakožto nutného předpokladu pro metodologický individualismus a praxeologii.

Statistical learning refers to the ability to identify structure in the input based on its statistical properties. For many linguistic structures, the relevant statistical features are distributional: They are related to the frequency and variability of exemplars in the input. These distributional regularities have been suggested to play a role in many different aspects of language learning, including phonetic categories, using phonemic distinctions in word learning, and discovering non-adjacent relations. On the surface, these different aspects share few commonalities. Despite this, (...) we demonstrate that the same computational framework can account for learning in all of these tasks. These results support two conclusions. The first is that much, and perhaps all, of distributional statistical learning can be explained by the same underlying set of processes. The second is that some aspects of language can be learned due to domain-general characteristics of memory. (shrink)

Décédé le 8 juin 2004, le philosophe mexicain Leopoldo Zea est sans doute le plus universel des penseurs de ce pays et un des plus importants intellectuels latino-américains de notre temps.Né le 30 juin 1912 à Mexico, dans une famille de condition modeste, il est obligé, avant d’obtenir une bourse, d’accepter un travail nocturne pour pouvoir faire ses études. En 1943, après avoir..