The paper investigates relations between the notions of intentionality and cognition in medieval philosophy. (The investigation is restricted to Latin works written between ca. 1240–1320, mainly those by Albert the Great, Thomas Aquinas, Giles of Rome, John Duns Scotus, and Peter Auriol.) It is argued that two different conceptions of intentionality (or esse intentionale) were endorsed by medieval philosophers. In the first conception (called “Aristotelian” here) “to be intentional” is a physical property of the form insofar as abstracted from the (...) matter. On the contrary, the proponents of the second conception (called “Scotistic”) ascribe the property of being intentional to the objects insofar as they are grasped by a cognitive act. Further, it is argued and documented (against some Thomistic commentators) that only the second notion of intentionality relates to the notion of cognition. Esse intentionale in the first meaning, as demonstrated here, is neither sufficient nor even necessary condition of being cognitive. (shrink)

[Consciousness, intentionality, and the philosophy of mind].

Předmětem studie je obecná problematika vztahu mezi obrazem a jeho referentem, resp. referentem obrazu, obrazem samým a jeho recipientem. Je-li malba principiálně intencionální v tom smyslu, že zobrazení referentu malby závisí na původci této malby a jeho přesvědčení, a je-li fotografie principiálně kauzální v tom smyslu, že se intence původce do vztahu mezi referentem a jeho snímkem promítá jen na (formální i obsahové) technologické rovině, jedná se o dva typy obrazu, předpokládající rozdílný způsob vnímání a interpretace. Je tomu tak skutečně (...) a je tomu tak nutně? Na příkladu ikony jako hraničního typu obrazu se ukazuje, že fotografie má přinejmenším potenciál dosahovat podobné úrovně psychologické iluzivnosti jako malba. Je-li tomu tak, lze snad oprávněně předpokládat, že je fotografie schopna fikčního účinku srovnatelného s fikčním účinkem malby. Cílem studie je tento předpoklad dále prozkoumat s ohledem na epistemologický rámec věci. (shrink)

[A Fundamental Idea of Husserl's Phenomenology: Intentionality; ].

Příspěvek je zaměřen na prezentaci proměn v chápání významu pojmu analogie od starověku, přes krizi analogického pojmu v období středověké scholastiky až k převažujícímu významu, jež tento pojem získal s nástupem novověku a vědeckou revolucí. Na pozadí této proměny je pro stejné období akcentován vývoj lidského vědomí, především jeho sílící intencionalita a schopnost reflexe vlastní kognitivní aktivity a vlastního vědomí. Naznačena je teze, že proměna vývoje chápání analogie přímo souvisí s rozvojem intencionálního vědomí. Charakteristickým rysem plně rozvinutého intencionálního vědomí (...) je však zkušenost vydělenosti, odtržení člověka od světa (jakožto niterného subjektu od externího objektu). V druhé polovině článku je následně předložen syntetizující náhled, umožňující takto vzniklou mezeru ve vztahu člověka ke světu překonat právě tím, že je na tento vztah nahlíženo jako na vztah bytostně analogický. The article is dealing with presentattion of historical changes in the understanding of and the meaning of analogy from antiquity through the crisis of the analogical concept in medieval period to its presently prevalent meaning, which the term gained at the onset of renaissance and scientific revolution. With this as a frame of reference, the change of human consciousness in the same time period is mapped – mainly its growing intentionality and the ability of reflection of one’s own cognitive activity and consciousness. The proposition is outlined, that the change in understanding and meaning of analogy directly corresponds with the development of intentional consciousness. The characteristic features of fully developed intentional consciousness is the experience of separation of man from the world (of the inward subject separated from the outward object). In the second part of the article a synthetic view is presented, in which the arisen gap between the man and the world is bridged by considering their relationship as essentially analogical. (shrink)

Cílem textu je načrtnout ty rysy filosofie Johna Searla, které ji činí objektivním, v jistém smyslu empirickým zkoumáním, jehož předmětem je náš vědomý či mentální život a jeho intencionalita. Searlův přístup k tomuto fenoménu není zcela naturalistický, neboť je pro něj podstatná tzv. perspektiva první osoby. Chápání vědomého života jako přírodního fenoménu se projevuje jiným způsobem: především tak, že chápe intencionalitu jako evolučně rozvrstvenou.

Két, közelmúltban megrendezett filozófiai konferencia előadásaiból válogat a tanulmánykötet. A 2015-ben a kaposvári egyetemen és 2016-ban a Filozófiai Intézetben megtartott tanácskozások témája az érzelmek és a jelentés volt. Az érzelmek mibenléte, az ésszel és értelemmel való kapcsolata már a kezdetek óta foglalkoztatta a filozófusokat, érthető hát, hogy a kötet élén két filozófiatörténeti esettanulmány áll, az első az ókori sztoikusoknál vizsgálja az érzelmek és a cselekvés viszonyát, a másik a bűnös érzelmek problémáját mutatja be a skolasztika korában. A folytatásban már a (...) kortárs filozófiai viták egy-egy témája kerül elő: az éntapasztalat fenomenológiai leírása és az érzelmek lehetséges szerepe a racionális vitákban. Az érzelmekről szóló blokkot záró két kognitív pszichológiai tanulmány az empirikus tudományok felől közelíti meg a problémakört. A kiadvány második felében található négy tanulmányt a huszadik századi filozófia egyik kulcsfogalma, a jelentés köti össze, amelynek kapcsán nyelv- és elmefilozófiai problémák kerülnek tárgyalásra: intencionalitás és fenomenalitás viszonya, a szemantikai szkepticizmus, a vélekedések filozófiai leírása. A kortárs filozófiai diskurzusokba betekintést nyújtó, a szerkesztők rövid előszavával bevezetett kiadvány a szakkönyvtárak anyaga. "www.kello.hu © minden jog fenntartva". (shrink)